Tlustý deníček ✓

Můj večírek - super

Sofie se konečně vrátila do školy. Hned jsme se spolu daly před první hodinou do řeči.

„Ahoj," pozdravila jsem ji radostně.

„Čau," usmála se smutně.

„Jaktože tě už pustili?"

„A proč by mě tam měli držet, vždyť nemám anorexii!"

„Já vím..."

„Nemohli mě tam držet dlouho, když nemají žádný důkaz."

Po této záhadné větě již zazvonilo a tak jsem se nemohla víc ptát.

A taky už vážím padesát kilo - konečně. Na večírek jsem nakonec pozvala celou školu. Rodiče s tím souhlasili. Rozhodli se, že zatímco já budu mít svůj večírek, oni budou v restauraci s přáteli a potom se ubytují v hotelu. Pod podmínkou, že pak celý dům uklidím.

Byla jsem jim za to moc vděčná. Jako první přišly holky. Slíbily, že mi pomohou s přípravou večírku. Sofie přinesla nějaká CD, Nikča a Natka colu a limonády. Objednaly jsme pizzu, ohřály popcorn a pustily hudbu.

Okolo osmé začali chodit první lidé. Se všemi jsem se pozdravila a pokecala, ale byla jsem netrpělivá, kdy už přijde Jura. Přišel.

Tančila jsem s holkama a doufala jsem, že si mě všimne. Sofie se někam po chvíli odebrala, tak jsem potom s holkama tančila sama. Docela jsme si to užily. Po chvíli jsem se rozhodla, že půjdu najít Sofii. Kdybych věděla, co za chvíli uvidím, ani bych se o to nesnažila...