Tlustý deníček ✓

Tělocvik a tma

Minulý měsíc jsem se nevážila. Ani tento. Ani už nechci vědět, kolik vážím. Určitě jsem nepřibrala, ale ani nějak štíhlejší se necítím.

Školu teď docela flákám. Většinu volného času prospím. Nemám už ani náladu a sílu psát na svůj pro-ana blog a číst si jiné blogy.

Dneska má Sofie narozeniny. Pamatuji si, jak jsme plánovaly, jak tento den strávíme. Připadá mi to nemožné, že jsem se mohla kamarádit s takovou mrchou.

Do školy se mi nechce nikdy. Vždyť se tam se mnou nikdo nebaví a navíc to učení! Poslouchat učitele, jak drmolí látku a psát si poznámky! Jak já to nesnáším! Ale dnešek byl ještě o něco horší, byl totiž tělocvik.

Tomu se už úspěšně měsíc a něco vyhýbám. Občas nepřijdu do školy, jednou zapomenu úbor, podruhé boty... Ale tentokrát jsem již žádnou výmluva neměla. Učitel mi jasně řekl, že pokud nebudu cvičit, neklasifikuje mě.

V šatně jsem počkala, až se všechny spolužačky převléknou a odejdou. Nechtěla jsem, aby viděly mé tělo. Když jsem se převlékla a přišla na nástup, celá třída tam už byla.

„Jdete pozdě," vyštěkl učitel rázně „A proto půjdete jako první! Šplh na tyči, na známku!"

To snad ne! Zrovna dneska musí být šplh! Přistoupila jsem k tyči a začala šplhat. Nemám v rukou příliš síly. Už jsem byla asi v polovině tyče, když se najednou stalo něco, co nikdo nečekal. Mé vysílené ruce mě už neudržely a já s žuchnutím dopadla na žíněnku. Zatmělo se mi před očima a ztratila jsem vědomí.