Uplynul týden od mé první kocoviny. Od večírku jsme se s Jurou nebavili. Ale dívala jsem se na něj teď trochu jinýma očima. Pořád jsem měla před sebou ten obrázek jak dává lajnu kokainu. Mísily se ve mně pocity.
Odjakživa mi přišlo kouření a fetování jako hnusný a nechutný věci, ale nějak se to ve mně zlomilo. Nechápu to. Ale upřímně to mě teď trápí nejmíň.
Rodiče mě hrozně sledujou, protože jsem na tělocviku omdlela a oni si to spojili s tím, že mám málo energie. Což podle mě není pravda.
Připadá mi, jako bych měla energie na rozdávání, cítím se, jako bych se vznášela. Nutili mě jíst s nima u stolu. A tak vždycky něco málo sním, ale většinou se snažím si to schovávat do kapes a potom to vyhazuju. Když mě něco donutí sníst, tak to vyzvracím.
V současné době vážím šedesát tři kilo. Rozhodně je to změna, ale pořád se mi to nezdá málo. Ano, vím že jsem si dala za cílovou váhu šedesát kilo.
Ale to asi stačit nebude. Byla jsem hodně tlustá a tak mi šedesát kilo připadalo málo, ale teď vidím, že by to chtělo spíš ještě o nějakých deset kilo míň. A potom budu konečně hubená!
ČTEŠ
Tlustý deníček ✓
Fiksi RemajaZuzaně je patnáct let a právě nastupuje na střední školu. Této dívce nikdy nevadila její nadváha, ale díky svým novým kamarádkám a hezkému klukovi začne uvažovat, že by mohla trochu shodit. Skončí to pár kily dole, anebo se nechá chytit do spárů ano...
