Tlustý deníček ✓

Super? To sotva!

Hledala jsem Sofii všude, v obýváku, kuchyni, ložnici mých rodičů, prohledala jsem šatnu a dokonce i můj pokoj! Ale skutečně mě nanapadlo, kde jinde by mohla být. Pustila jsem to tedy z hlavy a šla si nalít do kuchyně trochu limči.

„Baf!" vyštěkl někdo za mnou a já si polila ruce a tričko.

Otočila jsem se.

„Tomáši, ty kreténe!"

Ten se tomu jenom zachechtal.

„Tahle party se ti fakt povedla, Zuzko."

„Hm, dík."

„Víš, za začátku jsi byla taková - "

„ - tlustá?"

„Ehm, jo... A teď jsi taková víc sexy."

„Hele, nech toho," ukončila jsem ten trapný rozhovor rázně a šla jsem se umýt do koupelny.

Tam jsem ale slyšela nějaké zvuky... Aha! Tak třeba je Sofie tam. A co, když jí něco je? Starostlivě jsem otevřela dveře a... Co to nevidím?

Ano, Sofie tam skutečně byla, ale s nějakým klukem a vášnivě se líbali. Jakmile si uvědomili, že je někdo sleduje (já), odtrhli se od sebe.

V tu chvíli jsem poznala tvář chlapce. Byl to Jura.

„Čau, Zuzi, super mejdlo."

Ještě měl tu drzost!

„Jděte oba dva pryč!"

„Fajn, tak půjdeme do obýváku," navrhl Jura.

„Ne, jděte okamžitě pryč z tohoto domu!"

„Co blázníš?" zasmál se nervózně Jura

„Víš," protáhla Sofie. „Ona je to tebe Zuzana trochu víc blázen, takže ji asi naštvalo, že máš zájem ne o ní, ale o mě. Přece sis ale Zuzanko nemohla myslet, že je Jura nějaký tvůj majetek, nebo tak něco."

Falešně se na mě usmála. „Pojď, zlatko, tady nás nechtějí," obrátila se na Juru.

Ten se tvářil trochu rozpačitě, pak na mě kývl na rozloučenou a šel za Sofií.

Zbytek mého večírku jsem proseděla tady v koupelně a zírala do prázdna. Chválu spolužáků na mou party jsem skoro nevnímala a byla jsem ráda, že jsou už pryč. Bylo mi příšerně. Cítila jsem se podvedená svou nejlepší kamarádkou, teď už bývalou, a hlavně jsem se cítila opuštěná.