Renesmee

Líbánky

První co my problesklo hlavou bylo to co dělají asi doma. No nic to se nedozvím ,tak jsem si vzala kufry a šla se zabydlel Jakob šel hned za mnou. V prvním patře byla taková hezká měkounka postel ,když se člověk rozhlédl po pokoji občas uviděl nějaký škrábanec na zdi ale to je taky fuk. Teď jsem tu jen já a jakob.

Já: Líbí se ti tu?
Jakob: Líbí a moc nečekal jsem že to tu bude tak hezké.
Já: To já taky ne překvapilo mě to.
Jakob: Vybalíme a půjdeme se projít co ty na to.
Já: To je dobrý nápad.

Jelikož jsme přijeli když se zrovna rozednívalo chtěli jsme vidět východ slunce . Procházeli jsme se s Jakobem po ostrově a snažili se vylézt nahoru nakonec se Jakob  proměnil ve vlka a já tam vyskákala. Po cestě nahoru jsme si dali závod kdo tam bude dřív samozřejmě ,že tam byl Jakob dřív, když je vlk a já jen poloupír .

Jakob: Akorát jsi sem doskákala právě se rozednívá.
Já: Proč jsme nešli po cestě ?
Jakob: Po jaký vždyť tu žádná není aaaaa už ji vidím . Tak to tamtudy sejdem. Co ty na to.
Já: Byla bych ráda pane Blacku nerada bych při zpáteční cestě sebou někam hodila.
Jakob: Tak jo. Pojď se dívat.
Já: Nečekala bych že se ti bude líbit západ slunce. Přecejen jsi kluk a ty nemají radi romantické věci.
Jakob: A kdo řekl že když jsem kluk nesmím mít rád třeba noční oblohu, východ slunce nebo úplněk.
Já: Nevím jsen to tak bývá.

Nechal to být vzal mě kolem ramen a koukali jsme na východ slunce.

Já: Jakobe?
Jakob: Ano. Co je?
Já: Nechtěl by jsi jít do baráku ,,kukat na film,,?
Jakob: Počkat ty mě zveš na ,,koukání filmu ,,?
Já: Ano zvu něco jsem slíbila a to taky splním .

Jakob na mě koukal s otevřenou pusou a vykulenymi oči , vypagal jako by si myslel že to nemyslim vážně . Tak jsem vstala a sla jsem na cestu ,že odejdu.

Já: To tam mám bít sama ?
Jakob: No né já jen nevím.
Já: Tak jestli chceš koukej se tu na slunce . Víš co za deset minut přijď jo.
Jakob: Tak jo . Přijdu za deset minut a myslíš to vážně.
Já: Jo myslím a nezapomeň na jednu důležitou věc na kterou jsi zapomněl předtím.
Jakob: Jo to neboj nezapomenu, nezapomenu tu věc.

Pořád se na mě díval a nevěřil tomu co jsem řekla . Nechala jsem ho tam sedět na té orosené trávě , na ten moment nezapomenu, jak když jsem odcházela koukal . Teď by bylo zajímavé mít tátovo schopnos moc by mě zajímalo co si myslí.
Utíkám po té cestičce jak umím nejrychleji ,abych měla hodně času se na něj připravit . Po cestě přemýšlím o tom že mám veliké štěstí že jsem neojedinilá toto se moc nestává že by se zamiloval upír do člověka a člověk pak přežil porod. Prece jen jsem tu vůbec nemusela být.
Po cestě plné přemýšlení jsem dospěla k názoru ,že jsem doběhla k baráku.
Nejdříve jsembse musela osprchovat, abych nesmrděla, to by nebylo zrovna přitažlivé. No a vysušila jsem si vlasy abych je neměla mokré a šla jsem se podívat co mi teta Alice zabalila. Otevřu kufr a tam neni snad žádní kus normálního oblečení jsou tam samé krajkované noční košilky , krajkované podprsenky a vsechno ne tam krajkované ,že mi to nedoslo proč s tím mamka tak souhlasila a potom se rozesmála když jsem přikívla ,jsem tak blbá.
Beru si tedy červenou noční košilku a co jineho nez červené krajkované kalhotky . Po líbánkách budu nenávidět slovo krajka .

Ještě jdu do koupelny kde si vycistim zuby , ještě jednou účešu vlasy a jdu si pro mentolku do kuchyně . Jdu si tak po chodbě a podívám se na oceán a místo oceánů vidím jak sem jde Jakob.
Utíkám rychlé do kuchyně a hledám mentolku , ale nemůžu zadnou najít .
Chci se tedy otočit a jít si lehnout do postele, ale misto toho mě chytí Jakob a začne mě líbat já mu to oplacím.
On si mě chotí za nohy a zvedne mě na pult a dál vám to popisovat nebudu jen vám řeknu, že to byl můj nejlepší den v životě.
Zas a znova usíname v objetí jeden druhého.