Renesmee

Jsem tak hloupá!

Z pohledu Renesmee
______________________________________

Já: Jakobe já jsem tak blbá.
Jakob: Co se děje? Nejsi blbá .
Já: Jsem vůbec jsem si nevšímala toho co se děje.
Jakob: Co? Já to nechápu.

Přišel ke mě a chytil mě za ruce.

Jakob: Řekni mi co se děje.
Já: Nevsimala jsem si co se děje, ten chlap co mi ležel v posteli říkal že je jen předvoj . Pak ty stíny ,když jsme hledali rodinu a smečku. Potom ten kus kovu v mé skříni a nakonec to ,že pokaždé když jsem přišla domů tak byli všichni v obýváku a stichli potom co mě uviděli. Nakonec to jak si povídali ,když jsi byl u nás pamatuješ si jak mluvili o nějaké bitvě.
Jakob : Co myslíš že se děje?
Já: Nevím, ale měli bychom se vrátit domů.
Jakob: No tak jo pojedem domů . Když tak se sem zase vrátíme.

Objal mě .

Jakob: Jdeme balit.

Jsem moc šťastná, že je Jakob tak rozumný a nemyslí si že jsem cvok.
Začínáme balit naše věci ,když slyšíme jak někdo ťuká na dveře, jdu tedy otevřít.

Kaure: Neměli by jste tam jezdit.
Já: Kam ?
Jakob: Co se tu děje ?
Kaure: Neodjíždějte domů.
Já: Co? proč?

Jakob ke mně ze zádu přišel a obejmul mě. Já jsem mu poslala zprávu že tam musíme jet. On přikývl .

Jakob :  No. Musíme si zabalit věci jestli chcete tak se podívej po domě.
Kaure: Ne já jdu. Jen nikam neodjíždějte . Prosím jinak se stane něco zlého.
Jakob: Tak jo nashledanou.

Zavřel za ní dveře .

Jakob: Já jdu balit, kdyžtak si sní ještě povídej.

Dal mi pusu na čelo a šel nahoru balit věci. Já tam stála jako kůl v plotě a rozhodovala se, jestli půjdu za Jakobem nebo za Kaure.
Otevřela jsem vchodové dveře a šla za Kaure.

Já: Haló, Prosím jak jste to myslela s tím že se nesmíme vrátit domů ?

Nezastavila a šla dál, tak jsem za ní běžela a zopakovala to.

Kaure: Stejnak odjedete, i když vás budu varovat.
Já: Ale co se má stát ?
Kaure: No že pokud tam přijedete muže si tam někdo něco udělat.
Já: Počkat a jak to víte?

Než jsem to stihla do říct tak už šla pryč. Nechala jsem ji jít a šla jsem zpátky do domu . Otevřela jsem dveře a šla nahoru k Jakobovi balit věci. Jakob se mě zeptal co mi řekla , tak jsem mu to všechno řekla .

Jakob: Hele a jako komu by se něco mohlo stát to je hovadina .
Já: Ja vím že to je divné, ale zajímalo by mě jak se to dozvěděla .
Jakob: To mě taky, ale už to máme skoro zabalené tak se připravíme na odjezd.

Šla jsem se podívat jestli jsme někde v domě nenechali nějaké věci. Dívám se všude kam jde, ale nic tu není jdu tedy za Jakobem. Otevírám dveře od pokoje, kde je Jakob. Zasebou slyším jakoby někdo lezl do pokoje, rychle otevřu a zamknu za sebou.

Jakob: Co se děje?
Já: Ššš.

Opírám se o dveře pokoje aby se sem nikdo rychle nedostal.

Jakob: Co je?
Já: Někdo tu je.
Jakob: Kdo? Viděla jsi ho?
Já: Neviděla ale slyšela.
Jakob: To mohlo být nějaké zvíře.
Já: Zvíře neumí otevírat dveře.

Jakob se na mě díval a šel ke mně.

Jakob: Pusť mě jdu se tam podívat.
Já: No tak na to zapomeň . Já tě tam nepustím.
Jakob: Budeš muset jinak neodejdem.
Já: Odejdem jdi otevřít okno.
Jakob: Teď to je náš barák tak mě pusť a já jim domluvim.

Stál u mě a chtěl abych ho pustila, ale já ho odstrčila dál od dveří.

Já: Nepustím tě tam.
Jakob: Budeš muset.

Jen co to dořekl někdo začal tahat za kliku . Lekla jsem se a popošla dál od dveří. Jakob mě chytil za ruku a schoval mě za sebe, tím pádem mě od dveří dělilo jen Jakobovo tělo. Toho jsem se bála nejvíc, že se mu něco stane.

Jakob: Zamkla jsi ty dveře že jo?
Já: Ano.
Jakob: Rychle otevři okno.

Šla jsem k oknu, které bylo hned u nás a otevřela jsem ho. Jakob mezitím hledal klíčky od motorového člunu.
Dveře sebou už házeli a já čekala až Jakob najde ty klíče. Koukám na Jakoba, když mě zamává klíči a ukáže že můžu skočit . Skočim dolů a čekám na Jakoba, když už je semnou dóle utíkáme k člunu. Doběhli jsme k člunu a Jakob do nej skáče aby co  nejrychleji nastartovat a já zatím odvazuju , odvazuju jiným způsobem ( prerezala jsem lano ). Jakob nastartoval a mohli jsme vyjet .

Jakob: Kdo myslíš že to byl?
Já: Někdo z tech o kterých mluvila Kaure. Co teď budem dělat?
Jakob: Hele koupíme si co nejrychleji letenky domů a poletíme.
Já: No nic jiného nám nezbývá. Takže dobrý nápad.

Jakob se zasmál a povídali jsme si o tom, že budem muset dávat pozor na to až budeme doma, aby se nám nestalo to samé co na líbánkách.
Dorazili jsme na letiště a Jakob še zabukovat lety . Jakob se tam bavil s takovo mladou a hezkou prodavačkou a ona na něj házela oči měla jsem chuť  tam za ní jít a něco jí říct ( nesmíte se mi divit, i když mě mohli zabít mi pořád záleží na tom abych si hlídala svůj drahokam). Naštěstí je Jakob tak šikovnej že nám zabukoval lety na zítřejší večer, prí to je první let který letí k nám domů. Ta holka se na Jakoba pořád dívá asi jí vypíchnu oči nebo udělám něco horšího použiju své ženské zbraně a líbánky budou pokračovat. Už to nevydržím, vztala jsem protáhla jsem se a koukala se na Jakoba jak si mě prohlíží, otočila jsem se a protáhla se ještě jednou. Uslyšela jsem jao se pochechtl otočila jsem se k němu.

Já(Snažila jsem se svůdnym hlasem): Co je? Tobě se nelíbí jak se protahuju?  
Pousmála jsem se a čekala na jeho odpověď ,on si poklepal na klín, tak jsem k němu šla a sedla si mu na klín.

Jakob: Líbíš se mi když se protahuješ, ale líbíš se i tomu chlapovi co sedí tam v té třetí řadě což se zase nelíbí mě.
Já: Tak to jsme na tom podobně .
Jakob: Po mě nekdo kouká?
Já: No nejen že se po tobě kouká ale snaží se tě zbalit.
Jakob: To se jí ale nepovede já už svou ženu mám.

Políbili jsme se a já si sedla vedle Jakoba a čekala jsem až bude Jakob spát abych mu mohla přinést jídlo. Nečekala jsem dlouho vzala jsem peníze a šla mu koupit pizzu já nějak nemám hlad. Koupila jsem ji a vrátila jsem si sednout vedle něj a probudila jsem ho, on mi poděkoval a snědl pizzu pak den uběhl hrozně rychle než jsem se nadála tak jsem seděla v letadle a letěla domů za ostatními.