Blonďatá dívka ztuhla. S vykulenými kukadly se dívala na Anne. Po chvíli ale pohled sklopila. Cítila se jako zrádce.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Neboj se, Cece," nadechla se Anne a Cece zvedla hlavu.
,,Nebylo to příliš silné," snažila se jí uklidnit. ,,To nebyl důvod, proč tě chtěli kouzelníci zničit. Protože tohle bylo takové to Jedna bába povídala."
,,A co to tedy změnilo?" zajímalo ji a Anne se zhluboka nadechla.
,,Když byly křtiny, zmrazila si tomu farářovi bibli," odvětila a držela se, aby nevyprskla smíchy.
,,Jako vážně?" ujišťovala se Cece a Anne přikývla.
,,Byl ti pouhý měsíc, ale jeho křesťanské řeči tě nebavily a tys chtěla spát," zasmála se a Cece se usmála.
Bolelo jí, že si nic z toho nepamatuje.
,,Do zámku přišel jakýsi muž a po dobrém řekl, ať tě zbavíme tvých schopností," pokračovala. ,,Tvoje máma vyskočila z křesla a naštvaně ho sama seřvala, že jestli je tě jenom dotkne, zemře. Milovala tě."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,A co se stalo potom?" otázala se Cece a hnědovlasá chůva se zvedla. Chodila sem a tam.
,,Tvůj otec tě odvezl k tvé adoptivní rodině," řekla a Cece zavřela oči.
,,Tvoje sestry tě natolik milovaly, že tě hlídaly na každém tvém kroku," usmála se a Cece si vzpomněla, jak o tomhle mluvila Proxi.
,,Pojď, ukážu ti tvůj pokoj," pobídla ji Anne a Cece se zvedla z křesla.
Kráčely po točitých schodech až do druhého patra. Zahlédla protáhlou chodbu, ve které se nacházelo mnoho dveří.
Otevřela první. Na tapetě bylo moře a celý pokoj byl lazen do modra.
,,To je pokoj Proxi," vydechla blondýnka a žena přikývla.
,,Ano, její styl se nikdy nezměnil," usmála se a Cece zase dveře zavřela.
Nahlédla do dalšího pokoje. Tenhle byl vytapetovaný do oranžova a na stěnách byly vidět fotky, jí a Proxi, celé rodiny nebo jí a nějakého kluka.
Nikde nebyla ona.
Zaklapla dveře pokoje Cassiopeii a doufala, že tentokrát nejde ten správný.
Ten třetí byl světle růžový. Byla tam kolébka a bylo poznat, že tohle je pokoj pro ní, když byla dítě.
Otočila se na Anne a chtělo se jí brečet. Cítila se jako by do téhle rodiny nepatřila. Všichni si jí pamatujou jako malé miminko, které neumělo mluvit. Sice neuměla mluvit, ale už zmrazila tvojí mámu.
,,Sem chodívala královna Penelopa," zavzpomínala. ,,Nemohla unést, že tě ztratila."
Cece si povzdechla. ,,Tady asi nesmím spát, že ne?" zašeptala a Anne přikývla.
,,Tvoje matka zakázala s tím manipulovat," odvětila s pochopením. ,,Můžeš si zařídit svůj vlastní pokoj, ale tady ne."
Anne zavedla Cece do prázdného pokoje, který se nacházel vedle její svatině.
Cece si prohlédla pokoj, byl celý bílý. Bílé zdi, bílý koberec, bílé povlečení na postel.
