Perfect king (Narnia FF) -POZASTAVENO-

Druhá část

Seděla jsem na terase a popíjela horký čaj. Od hladiny čaje se vznášel obláček páry, příjemně hřející můj zmrzlý obličej. Po tom, co nám v noci zhaslo v kamnech, jsme se zahřívaly čím to jen šlo. Krajina kolem nás byla zahalena do temné ranní mlhy. I po těch letech mi stále naháněla strach. Od rybníku kvkaly žáby krmící se neposednými krvežíznivými komáry. Z chatky jsem slýchávala chvílemi těžké zakašlání, nebo dokonce natahování odporné rýmy.

,, Broučku...udělala bys mi prosímtě čaj?"

,, Jistě mami" povzdechla jsem si a vešla do menší chatky, kde na pohovce ležela od hlavy až k patě zachumlaná mamka. Takhle se to s ní táhne už skoro měsíc. Tehdy jsme spolu stály u rybníka, když v tom jí podklouzla noha a spadla do něj. Není nějak hluboky ale je ledový jako smrt. Jediný člověk, který byl vždycky nejsilnější a který se o mě kdy staral se stal najednou tím nejslabším a nejkřehčím na světě.

,, Na, vem si můj mezitím, co ti udělá nový" položila jsem hrneček na stůl před ní a přiložila trochu dřeva do kamen. Vzala jsem starou rezavou konvici a nalila do ní vodu. Pak jsem ji položila na kamna a čekala...

,, Už je ti lépe mami?"

,, Jo, zlatíčko" zašeptala v záchvatu zimnice a otočila se směrem ke mně.

,, Nemám zajít pro léky?"

,, Nemáme peníze"

,, Tak je ukradnu"

,, Ne" rozkašlala se a ohla se pro kapesník. Po chvíli kašlání a chrchlání vyčerpaně vydechla. Kapesník jsem si vzala a rozevřela ho... Tolik krve jsem ještě nikdy neviděla.

,, Maminko?"

,, To nic" pousmála se vyčerpaně a otočila se na druhou stranu. Konvice už delší dobu pískala a já si toho nevšmla. V tom rozčilení jsem zapomněla na rukavici a a spálila jsem si půlku dlaně. Začala jsem v hlavě nadávat jak to jen šlo a po tváři se mi kutálely slzy. Vběhla jsem do koupelny a pustila na ránu vodu. Chlad mi pomalu utišoval ránu i slzy. Vzala jsem utěrku a obalila si popáleninu. Když jsem vyšla z koupelny a chystala se konečně dodělat čaj, všimla jsem si malého papírku nad kamny... Stálo tam:

V noci černé, srst se leskne.

,, Co to má kruci být?" utrhla jsem papírek a otočila se na tvrdě spící mamku. Ta to napsat nemohla, tak kdo?

Vložila jsem si papírek do kapsy a pokračovala. Vzala jsem hrnek s nápisem Z lásky a nalila do něj až po okraj vařící bylinkový čaj. Položila jsem ho vedle mého starého čaje a čekala až se mamka probere. Mezitím jsem opět vytáhhla záhadný papírek a přemýšlela nad slovy.... Stále jsem si je opakovala jako nějakou říkánku, když v tom mě napadlo, se podívat z druhé strany...

Brzy se shledáme, A.

To tam předtím nebylo! Někdo to musel připsat!

Ohlédla jsem se, ale ona stále spala. Bylo to jako kouzlo, jako něco nepřirozeného, co sem nepatří, ale...lákalo mě to! Opět jsem zastrčila papírek do kapsy a pomalu probouzela maminku...

,, Mami, napij se teplého čaje"

,, Děkuji miláčku..." zamumlala

Pomalu otevírala oči a natahovala ruku po hrníčku. Zvedla ho a...

Zvuk tříštícího se skla probodával celé moje tělo. Bezvládná ruka se vznášela nad střepy...

,, Maminko!" vykřikla jsem a vrhla se k ní. Nedýchala, ani tep neměla... Vstala jsem a doběhla k telefonu... Po dlouhém pípání se konečně ozval ženský hlas...

,, Co se děje?"

,, Prosím, moje maminka nedýchá, nemá puls, prosím, pomocte mi!"

-píp-

Nevěřícně jsem hleděla na sluchátko, ze kterého se linulo jemné...píp. Vrátila jsem ho zpět a bolestně si klekla zpět k matce. Stiskla jsem její ruku a začala brečet...

Po hodině přijel doktor, který konstatoval smrt a s ním přijel i muž v černém dlouhém hábitu. V ruce držel nějaký seznam a probodával mě pohledem...

,, Emily Cantercold?"

,, Ano?"

,, Je mi to líto" procedil mezi zuby a v koutcích mu cukl úsměv...

Děkuji za přečtení druhé části mé knihy, jsem vděčná, že sis udělal/a čas a přečetl/a si druhou kapitolu mé knihy :)