Každý zná růžový příběh o sourozencích Pevensiových a jejich magickém osudu, v podobě návštěvy legendární Narnie, ale...co když má ten dokonalý příběh i svá temná zákoutí plná strachu, lásky a bolesti...
Položila jsem hlavu do klína a začala silně vzlyka. Moje oči už musely být od toho všeho brečení rudé jako krev, která mi stále vytékala z rány. Na deskách deníku se třpytila většina mých slz, která pokračovala v cestě dál narozdíl odemě. Byla jsem jako pták uvězněný v kleci, bez přátel, bez pravé rodiny, bez lásky... v mém věku celkem důležitá věc. Mimochodem, je mi 16 a jsem hnědovlasá modrooká dívka se střední výškou a celkem normální postavou. Otevřela jsem deník ze kterého na mě vypadl papírek...další? Otevřela jsem ho a s bušícím srdcem přečetla...
Připrav se, brzy se setkáme.
Měla jsem pocit, že někoho cítím, že je někdo se mnou, někdo, komu mohu věřit. Sevřela jsem pevně papírek a přála si, aby jsem se ocitla u své maminky v hřejivém naručí. Chtěla jsem cítit její vůni její oblíbené halenky, kterou nosila skoro pořád. Při vzpomínce na ní mám co dělat abych nevzala něco velmi ostrého a nebrobodla své smutné srdce. V té tmavé chvilce se mi v koutcích objevil úsměv a já se začal nahles smát a chrotat. Být tady maminka tak se směje a chrochtáse mnou...
Můj úsměv opět zmizel, oči se opět rozevřely a předemnou se objevila krutá realita, ze které jsem chtěla tak moc utéct. Vstala jsem a odsunula se k nástěnnému zrcadlu naproti postele. Přišla jsem a otřela si slzy, kapesníkem otřela i líčko a ustaraně jsem si oddychla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,, Ahoj kočko" pousmála jsem se na svůj odraz v zrcadle a zaostřila na skříň za mnou. Zdálo se mi, že se pootevírala, ale nebya jsem si jistá. Otočila jsem se a vyšla ke skříni. Otevřela jsem ji a náhledla dovnitř... šaty, kabáty, tílka, a jedna sukně, nějaké džíny a to je vše... počkat! Dole, pod velkým zimním kabátem se lesklo něco černého. Sklonila jsem se a prohlédla si to. Byla to mince, na které byla z jedné strany hlava lva a z druhé hlava nějakého krále. Vteřinku, toho lva jsem už někde viděla!
Sebrala jsem minci a vrhla se ke skříni s knihami...
,, To ne, ne, to není ona, kde je...?" mumlala jsem si zamyšleně pro sebe a dál prohrabávala skříň, nebo spíš krabici knih. Po dlouhých 5 minutách usilovného hledání jsem vítězoslavně vyhodila tlustou zaprášenou knihu na postel. Po tvrdém přistání se kolem rozprostřel prach a pokryl polovinu postele. Mým doskokem se ovšem prach vymrštil a vznášel se zpátky k zemi. Otevřela jsem knihu a hledala... Letopisy Narnie - Aslan! Mám ho!
Prohlédla jsem si obrázek honosného lva s nádhernou hřívou a porovnala ho s mincí... shodoval se. Párkrát jsem zamrkala a otáčela minci ve všech směrech. Na jejím boku byl vytlačen nápis: Za Narnii a za Aslana! Ve jménu krále Petra, krále Edmunta, královny Zuzany a královny Lucie...
Po malém srdečním infarktu se mi rozsvítilo. V nejbližší době mě nejspíš čeká největší a nejlepší dobrodružství mého života.
