Perfect king (Narnia FF) -POZASTAVENO-

11. část

Stála jsem na balkóně a vykláněla jsem se na všechny strany. Chtěla jsem se poohlédnout po kraji a tak mě napadla šílená věc. Po obědě se vytratit ze zámku a něco podniknout.

,, Bude si slečna přát obědvat s námi?" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a ve dveřích stál černovlasý kluk s paličatým úsměvem a ušklíbal se na mě.

,, Samozřejmě" oplatila jsem mu škleb a uklonila jsem se... ,, Emily Cantercold"

,, Edmund Pevensie" oplatil mi poklonu a porozhlédl se po pokoji:

,, Už se zabydluješ?"

,, Jo, strašně se mi tady líbí"

,, Heh, nedivím se ti, je to tu nádherné, lepší než jakékoliv město v Americe, nebo Velké Británii, či dokonce v Evropě" zasmál se ironicky Ed a prohrábl si vlasy

,, Kolik ti je?"

,, Šestnáct, tobě, nebo vám?"

,, Osmnáct" mrkl na mě a vyšel z pokoje.

,, Počkej! Neřekls mi.." vyběhla jsem z pokoje a narazila jsem do někoho. Spadla jsem na zadek a zanadával jsem. Když jsem otevřela oči, stál tam opět on. Pomohl mi na nohy, jenže v zápětí mě přirazil ke zdi a zabránil mi v křiku, který jsem plánovala.

,, Kdo doopravdy jsi, Emily?" odkryl mi pusu a zadíval se mi do očí. Měla jsem pocit, že mi vidí až do duše, která se třese předtím co se stane.

,, Jsem kdo jsem" zašeptala jsem, což mu nejspíš nestačilo. Vzal moji ruku, zvedl ji do vzduchu a přiblížil se ke mně tak, že jsme se dotýkali špičkami nosů. Divoce jsem dýchala, protože jsem nevěděla jestli se mám bát, nebo se podvolit.

,, Však já na to ješ..."

,, Petře?" vykřikl varovně hlas spoza chodby. Byla to Zuzana. Stála tam s rukama založenýma v pase a přísně nás probodávala pohledem. On mě okamžitě pustil ze sevření a namířil si to k ní. Zastavil se a něco ji šeptl. Pak se na mě naposled podíval a zmizel za rohem. Chtěla jsem Zuzce poděkovat jenže ta ke mně přiběhla a strhla mě do pokoje.

,, Tak kdo jsi a co tu chceš?" vyštěkla na mě a opřela se o stěnu.

,, Kdo bych měla být?"

,, Třeba někdo z druhé strany!"

,, Z čeho" zavrtěla jsem hlavou a ona se ušklíbla.

,, Přece ze strany Temných duší"

,, Cože?"

,, Tak dost!" vykřikla a sáhla po menší naproušené dýce připnuté na opasku.

,, Počkej! Poslouchej, nevím co tu dělám, ale vím, že mě sem někdo celou dobu naváděl, možná moje matka, která tu poletuje jako duch, nebo Aslan, ale netuším proč tady jsem, OPRAVDU!" rozbrečela jsem se.

Zuzka schovala zbraň a poprve se na mě mile usmála. Viděla v mých očích strach a zmatení a nejspíš jí to došlo.

,, Takže ty opravdu netušíš, co jsou to Tamné duše?"

,, Ne" vzlykala jsem si do rukávu. Ona mi utřela slzu a sedla si vedle mě.

,, Jsou to zatracenci, mrtvoly, šejdlíři, vrahové a jejich potomci. Každý z nich dokáže měnit podobu i vlastnosti. Jediné co na ně platí je slitina stříbra a roztavených smaragdů. Dýka je dokáže zabít a je to také jediná věc které se bojí. Promiň, že jsem tě vyděsila" omluvila se Zuzka a postavila mě.

,, Máš nějaké šaty?"

,, Ne"

,, Tak se půjdem podívat ke mně do šatníku" zasmála se a vyvedla mě za ruku z pokoje. Vešly jsme do modrého pokoje, plného luků a šípů. V rohu jedné ze stěn stál obrovský zdobený šatník. Otevřela ho a na nás vypadla hora šatů, sukní a halenek. Musely jsme se smát asi hodně nahlas, protože do pokoje vtrhla Lucka a nechápavě se rozhlížela. Když uviděla tu horu oblečení, rozeběhla se a skočila mezi nás. Řehtaly jsme se jako koně a nejspíš nás musel slyšet celý hrad. Legrace začíná...