Perfect king (Narnia FF) -POZASTAVENO-

Třetí část

Už je to skoro 5 let od smrti mé drahé maminky. Moje nová rodina je nejbohatší a nejhonosnější v celém městě. Můj nevlastní otec je majitelem továrny a matka pracuje v nemocnici. Můj bratr studuje univerzitu v centru Londýna a já? Jen sedím na pohovce a učím se z knih po Charliem. I když to vypadá jako dokonalej život, tak není... Sice mě berou jako člena rodiny, ale nechovají se tak ke mně. Jsem u nich spíš jako domácí mazlíček než člověk. To co se nesní, pošlou mně, pokud někdo něco rozbije, může za to Emily... Nemůžu si stěžovat, ale oproti tomu, co jsem měla se to nedá popsat. Měla jsem někoho kdo mě miloval a staral se o mě, ale teď?

Vzala jsem učebnici a zamířila ke svému pokoji v 2. poschodí. Otevřela jsem dveře a uviděla mého nesnesitelného bratra jak sedí na posteli a čte si můj osobní deník, který mi dala maminka předtím, než onemocněla a zemřela.

,, Ale, takže ty jedeš po Eddiem?"

,, Dej ho sem!"

,, Zapomeň!" vykřikl a vyhodil ho z okna ven, někam na zahradu za dům.

,, Ty blbečku" praštila jsem ho do ruky a utíkala dolů po schodech pro deník...silou jsem otevřela dveře a vrazila do matky...

,, Co to vyvádíš?"

,, Charlie mi vyhodil můj deník z okna!"

,, Tak běž když musíš!" odporně vyštěkla a vystrčila mě na zahradu, do ruky mi hodila pár drobných a škodolibě se zasmála...

,, Si příště řekni o peníze rovnou"

Otočila jsem se, vzala pár drobných a utíkala do míst, kde pravděpodobně deník spadl. Hledala jsem všude včetně skleníku a starého vraku auta pod okny. Nikde nic. Dokonce jsem se odhodlala i do kopřiv. Slzy jsem už ani nekontrolovala a jen se slabou nadějí hledala tu jedinou věc, která mi zbyla po mamince. Starý hnědý kožený deník s vyrytou kytičkou na kraji první strany. Vžsdycky předtím než jsem šla spát, jsem ji pohladila a v hlavě vyslovila matčino jméno... Elizabeth Cantercold.

Když jsem už přestávala doufat, vzpomněla jsem si na magický vzkaz. Jestlipak ho ještě mám? Doběhla jsem zpátky ke dveřím domu a silně zabouchala. Přišla mi otevřít naše služka. Vešla jsem a zaostřila pohled na hnědou knihu v Charliho ruce..

,, To je..."

,, Jo, tvůj deník, chceš ho?"

Vyběhla jsem proti němu a srazila ho k zemi. Prala jsem se doslova zuby nehty, když jsem najednou ucítila bodavou bolest na levém líčku. Vstala jsem a objala svůj deník. Tvář se mi čím dál tím víc červenala a štípala. Matka držela v ruce nožík a škodolibě se usmívala...

,, Tentokrát jsem se netrefila, ale příště"

Po tváři mi ztékala červená kapka krve. To co spadlo na podlaho v sobě neslo slzu s barví krve. Nevěřila jsem, co se právě stalo. Z dýky kapala má rudá krev a tříštila se o studenou dřevěnou podlahu. Jedna z krvavých slz dopadla i na deník. Tam zůstala a vsákla se dovnitř. Opatrně a pomalu jsem vstala a odkulhala do svého pokoje. Zamkla jsem se a sedla si na postel. Vzala jsem deník a otevřela ho... Pro moji nejmilejší holčičku, od maminky.