Perfect king (Narnia FF) -POZASTAVENO-

Devátá část

Vyšla jsem zadními dveřmi a zamířila jsem do zahrady. Naprosto jsem zapomněla na vlky, kteří někde poblíž nejspíše číhali a čekali až se otočím. Kolem rybníku jsem se prohnala jako vítr a rozeběha jsem se do lesa, který probodávaly první ranní paprsky slunce. Stromy jako by se probouzeli k životu. Celý les začínal být přátelštější a příjemnější. Procházela jsem se rozkvetlým letním lesem. Stromy s růžovými květy zářily jako lapiony a keříky jahod, malin a borůvek lemovaly cestu jako plot. Mech tlumil každý můj krok a vedl mě přímo k cíli. Stromy se začaly pohybovat v ranním větru a nechávaly na mě padat své voňavé fialovorůžové květy. Připadal jsem si jako ve snu, v tom nejhezčím snu co jsem za posledních pár dní měla. Cesta se najednou začala zúžovat a vedla přímo k malému zarostlému altánku. Střecha byla spletena z růží a stěny byly obrostlé plazivými kořeny opodál stojících keřů. Vešla jsem do altánku a rozhlížela se kolem sebe. Vůně celého lesa byla neuvěřitelná. Cítila jsem se konečně šťastná a veselá, jako když jsem byla malá. Sedla jsem si na dřevěnou lavičku a podíval jsem se na mapu. U zlatého kříže zářil zlatavý nápis...

Jsi v cíli, Emily

Oddychla jsem si a porozhlédla jsem se po nějaké zvláštnosti. Byla jsem si vědoma toho, že někde tady je ukrytý vchod do Narnie, ale kde?

Vstala jsem a zadívala jsem se do středu altánku. Přímo před očima se z květů a lístků tvořil měnší spletitý vír. Natáhla jsem ruku a lístky s květy začaly pokrývat moje tělo. Nohy jsem už neviděla, ruka se mi třpytila pod množstvím fialových květů. Zavřela jsem oči a čekala...

Když jsem je znovu otevřela, stála jsem uprostřed nějaké rozkvětlé louky. Kolem mě se proháněl vítr a prohraboval mi vlasy. Sedla jsem si na trávu a sledovala jsem poletující ptáky, zpívající jejich písně, když v tom je něco vyrušilo a odletěli. Les, který se kolem mě rozprostíral najednou utichl a vítr přestal vát. Jediné co jsem slyšela bylo moje bušící srdce a klapot koňských kopyt...počkat, co?

Vstala jsem a ohlédla jsem se za zvukem. Přicházel z lesa, přibližoval se... Pomalu jsem vyšla směrem odkud vycházel. Dva moje kroky se rovnaly čtyř krokům koňským. Už jsem slyšela odfrkování koně a... hlasy?! Oba dívčí, jeden tenčí, druhý silnějš a pevnější. Bavily se o nějakém Rezerovi či co... Polkla jsem a vykřikla:

,, Je tam někdo?"

Klapání koňských kopyt i s hlasy utichly a kolem mě se opět rozhostilo ticho.

,, Prosím, je tam někdo? Ztratila jsem se a..."

Z lesa se ozvaly opět hlasy, ale spíš šeptaly než mluvily. Udělala jsem další krok a proti mně se rozeběhla nějaká šelma. Srazila mě k zemi a přidržovala mi ruce. Byl to černý panter a cenil na mě zuby. Po chvíli histerického řevu o pomoc ze mě slezl a zadíval se na dvě dívky stojící opodál. Obě měly dlouhé šaty a upletené korunky ze sedmikrásek. Ta větší držela v ruce natažený luk se šípem a ta menší dýku. Obě zbraně namířené proti mně...