Perfect king (Narnia FF) -POZASTAVENO-

Pátá část

,, Nashledanou" rozloučila jsem se pokynutím ruky se starou hodnou paní Sparsovou. Má malé pekařství, kam mě moje rodina posílá kupovat každé ráno rohlíky a chleba. Je na mě hrozně hodná a chová se ke mně jako ke své vnučce. Ví, že mám těžký život. Když jí bylo 8 let, zemřela ji taky maminka, ale při požáru v jejich domě. Pak ji vychovával otec, který shodou okolností vlastnil i pekařství a ona ho po něm převzala. Teď peče ty nejlepší chleby na světě.

,, Naviděnou holčičko"

Kdyby to šlo, klidně bych se k ní nastěhovala, ale bohužel... Moje "rodina" je moje "rodina".

Stále musím myslet na ten incident s mincí. Každý den sedím na posteli s baterkou a čekám na znamení, zatím nic. Od té chvíle uběhly už 2 týdny.

Vyšla jsem z obchodu a zamířila k vile.Hlavu jsem měla skloněnou k zemi, abych se nemusela dívat do těch veselých tváří obyčejných lidí. Procházela jsem kolem starého knihkupectví kde se na mě usmíval starší pán s knihou v ruce. Milovala jsem knihy, ale moc se mi jich nedostávalo. Vešla jsem do knihkupectví a hlasitě pozdravila pana Blacka, uklonila jsem se a utíkala dozadu do skladu starých knih. Vešla jsem a do nosu mně vnikla vůně starých knih a pergamenů. Sedla jsem si na stoličku a vzala první knihu z leva. Jmenovala se Patroni. Bylo to o zemřelých lidech chránícíhc své blízké na zemi... Kéž by tu byla maminka. Otevřela jsem na 126 stranu a pokračovala ve čtení...

Darren se snesl nad Annie a jemně ji pohladil po jejích krásných světlých vláskách. Jeho dotek studil, ale Annie byla konečně šťastná.

,, Emily?" přišel Black.

,, Ano, pane Blacku?"

,, Všiml jsem si, že jsi za těch pár let co tu bydlíš hodně vyrostla... kolik ti je teď let?"

,, Ehm...14" zalhala jsem mu a on mě slizky probodl pohledem. Tohle nikdy předtím neudělal. Pak se ke mně sklonil a vzal mě za ruku. Cukla jsem a odtrhla se od něj. On mě ale znovu vzal za ruku a přitáhl si mě k sobě. Podíval se mi do očí a pronesl:

,, Doufal jsem, že jsi starší a myslím si, že jsi... Tvůj otec to bude vědět, zeptám se ho a pokud zjistím, že jsi lhala..."

,, Tak co?" zeptala jsem se rozklepaně

,, Tak se tě zbavím ty malá couro" plivl vedle mě a vyhodil mě ze skladu. Utíkala jsem jak to jen šlo k východu, vyběhla jsem a vrátila se zpátky do pekárny. Ve chvíli kdy jsem uviděla paní Sparsovou, rozeběhla jsem se k ní a objala ji. Slzy mi tekly po tváři a já si jen přála aby se nic z toho nestalo. Ona mě pohladila po vlasech a pokynula na svého pomocníka v pekařství aby obsloužil zákazníky. Vzala si mě dozadu a otřela mi zástěrou tvář. Pak se usmála, zhluboka se nadechla a vložila mi do dlaně kapesník. Zvedla mi moji ubrečenou tvář a znovu se usmála.

,, Tak povídej zlatíčko"

Děkuji za skvělých 32 přečtení, opravdu, moc mě to motivuje :)