Každý zná růžový příběh o sourozencích Pevensiových a jejich magickém osudu, v podobě návštěvy legendární Narnie, ale...co když má ten dokonalý příběh i svá temná zákoutí plná strachu, lásky a bolesti...
,, Prosím, neubližujte mi. Nevím co se děje, nevím ani kdo jste, prosím..." zakrývala jsem si jednou rukou obličej.
,, Neboj se, my ti nechceme ublížit" řekla ta mladší a podala mi ruku. Přijala jsem ji a postavila se. Hnědovláska s lukem schovala připravený šíp a podala mi ruku...
,, Já jsem královna Zuzana a tohle je moje sestra královna Lucie"
,, Ale můžeš mi říkat i Lucko" ušklíbla se a přivolala si pantera... ,, Jo a tohle je Percy, náš doprovod"
,, Je to moje práce" zavrčel panter a můj pohled vypadal asi nějak takto...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,, Ty...ty mluvíš?" zakoktala jsem se šokovaně jsem zavrtěla hlavou.
,, Ano, každé zvíře v Narnii mluví" odpověděla Lucka a pohladila pantera po zádech.
,, Takže se to povedlo, opravdu jsem tady" šeptala jsem pro sebe, ale Zuzana moje tiché švitoření uslyšela...
,, Jestliže nejsi z Narnie, musíš být z..."
,, Jsem z Londýna" pousmála jsem se a pokrčila ramena. Lucka se ke mně vrhla a objala mě. Zuzana, i když trochu zrdáhavě udělala totéž.
,, Páni, jak ses sem dostala?" usmívala se Lucka
,, No...někdo mě sem úmyslně naváděl v podobě malých papírků se zprávami" sáhla jsem do kapsy ale nenašla jsem jedinou památku o papírcích. Zběsile jsem je začala hledat, ale nikde nic.
,, Měla jsem je tady, ale asi...asi se mi ztratily"
,, To nevadí, jak se jmenuješ?" zeptala se Zuzana a obrátila se ke svému koni.
,, Emily... Emily Cantercold" následovala jsem ji.
,, Pojedeš s námi" řekla Lucka a vyskočila na koně. Zuzana se jen ušklíbla a rozjela se. Lucka mi pomohla na koně a pohladila ho po hlavě. Kůň se rozjel a nabral rychlost. Poskakovala jsem jako míček sem tam dokud jsme se neocitly před velkým honosným zámkem. Kůň zastavil a Lucka seskočila, Zuzanu jsem naposledy viděla odvádět koně do stájí. Sesedla jsem a bolestivě jsem zaúpěla. Lucka se zasmála a chytla mě za rameno.
,, Tak tohle je Cair Paravel, pojď seznámím tě s našimi bratry" trhla se mnou Lucka a rozeběhla se dovnitř hradu. V bráně stáli dva kentauři s naostřenými meči. Vešli jsme na dvůr a všichni přihlížející upřely své zraky na mě. Byla jsem cizinka, nováček, někdo navíc...
Vešla jsem do velkého osvětleného sálu s nástěnými malbami a velikou sochou lva...nejspíš Aslana. Hleděla jsem soše do očí a představoval jsem si toho nádherného obrovského vznešeného lva.
,, Aslan, pravý vládce celé Narnie" ozvalo se za mnou.. Zběsile jsem se otočila a zadívala se do těch azurově modrých očí.
,, Promiň, jsem Petr, Petr Vznešený" podal mi ruku a stiskl ji.
,, Já jsem Emily, Emily Cantercold" pousmála jsem se a začervenala jsem se. Po dlouhém trapném držení ruky jsem se odtrhla a cupkala za hlasem mně známé osoby. Lucka na mě mávala ze schodů a v koutcích jí cukal úsměv. Vyběhly jsme do dalšího patra, které bylo podobně jako sál nádherně vyzdobené, plné tajemých dveří, které čekaly až je otevřu. Procházely jsme kolem červených, modrých, zlatých a nakonec zelených.
,, Ty zlaté jsou moje, modré Zuzky, zelené Edmunta a červené Petra... A tyhle jsou tvoje. Zůstaněš tu, dokud se neuvidí co dál" odemkla dveře a já strnula ve dveřích. Takový pokoj jsem si nedokázala představit ani ve snu. Celý byl zdobený zlatými obrazy a tajemnými malbami na stěnách. Ze stropu visel nádherný rubínový lustr a pod ním postel s nebesy. Vešla jsem unešena dovnitř, odhodila jsem věci na postel a vyšla jsem na terasu... Předemnou se rozprostřela celá Narnie. Moře, lesy, pole i nějaká daleká vesnice či město. Stála jsem tam a vdechovala ten nádherný čistý vzduch, který jsem už tak dlouho necítila. Slunce svítilo vysoko na obloze a kolem zpívali ptáci. Přála jsem si taady zůstat....ne....chtěla jsem.
