Perfect king (Narnia FF) -POZASTAVENO-

Šestá část

Seděly jsme naproti sobě, já s kapesníkem, ona s ustaraným výrazem. Hladila mě po tváři a utírala mi moje slané slzy.

,, No... Když jsem od vás odcházela, automaticky jsem měla namířeno do knihkupectví, protože si tam pokaždé čtu, ale tentokrát to bylo jiné. Už když jsem přicházela se na mě díval..."

-začal jsem opět vzlykat-

,, Máme splněno" vešel do místnosti Rusty - 19 letý vnuk od paní Sparsové. Podíval se na mě a ustaraně si ke mně sedl. Pohladil mě po zádech a pobídl mě ať pokračuju...

,, No, vešla jsem do skladu a vzala si svou oblíbenou knihu, chvilku jsem si četla a pak přišel on! Sahal na mě a... a pak se mě zeptal na věk a já zalhala, že je mi 14. On slíbil, že se zeptá otce a pokud zjistí, že lžu, tak..." opět jsem se rozbrečela.

,, Tak co?"ptal se rozhořčeně Rusty.

,, Že se mě zbaví" shovala jsem hlavu do klína a začala silně plakat. Rusty ze mě sundal ruku a podíval se na svou babičku.

,,Úchyl jeden starej, měl by dostat zavyučenou!" zaťal pěsti a vstal.

,, Ne, to nemá cenu. Řekl by to mému otci... a ten by mě nejspíš zbil nebo hůř" zastavila jsem ho ve dveřích. Otočil se zpátky na mě a pomohl mi vstát.

,, Neboj, jen ho postraším"

Pousmála jsem se a utřela jsem si poslední slzu. Vstala jsem, vzala pečivo a rozeběhla se domů... Vešla jsem, zavřela dveře a oddechla si, jenže matka mě už vyhlížela.

,, Kde jsi byla ty..."

,, V pekařství se porouchala pec, tak jsem musela chvilku čekat" odpověděla jsem bleskově matce a odnesla pečivo do kuchyně. jenže tam mě ona zastavila.

,, Ty mi lžeš?"

,, Ne matko, to bych si nedovolila"

,, To si myslím" zafuněla matka a zatáhla mě za vlasy. Bylo to preventivní opatření proti lži. Věděla jsem to.

Vytrhla jsem se a zamířila do svého malého pokoje. Otevřela jsem dveře a rozeběhla se směr postel. Odrazila jsem se hup! Dopadla jsem do měkké příjemné postele. Rozvalila jsem se jako nikdy a zhluboka vydechovala. Hlavou mi proudilo milion myšlenek. Sáhla jsem pod polštář a...

Našla jsem další vzkaz:

Všechno nutné vem si dnes, hlavně dýku, černý les.

První vzkaz, kterému jsem nerozuměla. Dýku? Na co? Černý les, kde mám v centru londýna najít sakra les? Ale i přes všechny otázky jsem udělala co mi bylo poručeno.

Kolem 10 večer jsem si vzala baťoh, nějaké knihy, kousek chleba a nakonec...dýku, kterou mi moje matka ublížila. Hrot byl stále tmavý od mé krve. Měla jsem sto chutí jít a udělat jí to stejné, ale to bych byla jako ona. Prohlédla jsem si třpytivou stříbrnou dýku a strčila ji do baťohu. Nahodila jsem si ho a potichu vyšla z domovu. Zavřela jsem dveře a zhluboka se nadechla...

,, Jdeme na to holka!" řekla jsem si pro sebe a pustila se železné kliky naší velké honosné vily.