At je den či noc
Ječím v zoufalství o pomoc
Běžím hustým lesem
Stále nevím kde jsem
Za obloze se zatahují mraky
Má mysl se zatahuje taky
Čekám kdy mě zabijí
Ty stíny co každou chvíli ožijí
Stíny s nelidským vzezřením
Svým nožem tváře jejich pozměním
Pokud však oni nepozmění nejprve mou tvář
Na cestu už svítí jen měsíce zář
Daleko zamnou, hluboko v lese
Démon v černém dárek mi nese
Hlavu mé několik hodin mrtvé sestry
A tvář mu zdobí úsměv pestrý
Úsměv plný nenávisti pohrdání
Úsměv tvora co zabíjí znenadání
Bez rozmyslu či slitování
Nic neomlouvá jeho chování
Tvor co má rudé oči
A teď kolem mě se pomalu točí
Obchází mě a cítí můj strach
Ve vzduchu visí hnilobný pach
Černá kůže s čtyřmi tlapami
Sliny mu už stékají z tlamy
Skočí a strhne mě na zem
Zdá se mi to a je to jenom sen?
Dívá se do mých uslzených očí
Z toho pachu se mi před očima svět točí
Skloní svou hlavu a zuby se dotknou mé kůže
Jsem mrtvá, nikdo mi už nepomůže
Pomalu mé maso trhá
Ten kdo se snaží utéct časem mrhá
Volá o pomoc k ničemu
Když démon obstojí proti všemu
Sežere maso, pak i kosti
Zrůda co nemá nikdy dosti
Tvor bez lidskosti
Jehož se bojí bohatí i prostí
