uplakané oči se dívají do mrtvé krajiny
proč to nemohl být někdo jiný
slzy jí už smyli krev z tváří
ta malá holka se dívá jak se dým vytváří
její ruku svírá mrtvola
a za zády jí hoří stodola
ta mrtvá je její mámou
to vše zaviněno jednou neznámou
neznámou dívkou z havraními vlasy
teď se na ni odněkud dívá a směje se asi
ta dívka má v očích jen smrt a zášť
tělo její matky zahalil ohnivý plášť
a tak ona nyní chodí po světě
a svou nenávist dává znát v každé větě
kdysi byla na jejím místě
kdo na tom místě bude příště
kdo opět pozvedne hlavu
před kým dalším lidé budou utíkat v davu
tak jako ty přední se naklonila
aby svůj osu vyplnila
opatrně zkousla a ochutnala
jako by tu chuť znala
krev vlastně není tak zlá jak se říká
její tajemství jen upírů se týká
tesáky se prodloužily
aby své majitelce sloužily
ona zvedla hlavu a zadívala se do očí
samotnému ďáblu co se mu zem pod nohami protočí
vstala a šla s ním
co s ní dál bylo už nevím
to co vím je, že není polední
dívka co nemůže na slunce polední
ty uplakané oči se vídávala
já vždy pár kroků od pána stávala
byla jsem jeho služebnice
mohla bych o něm napsat učebnice
to já dívka z havraními vlasy
co pořád slýchávala hlasy
vždy čistívala jsem nůž svůj
ten jediný zná příběh můj
jen on ví, proč mu pomáhám
proč mu oběti dodávám
já sama jsem jedna z těch dívek plačících
a po nocích se modlících
za záchranu svých blízkých
před rukami slizkých
vrahové vždy mají ruce slizké
a já jim je useknu v době blízké
sloužím u něj dokud je nenajdu
a budu je hledat dokud nezajdu
ti, kteří zabili mou rodinu
ponesou za své činy vinu
nejspíš to nedokáži
a strávím svůj život v pekle na stráži
navždy bránící všechny blázny
protože bez nich by byl svět prázdný
