Pozoruji padající kytici
Padá na tvůj hrob
Pár metrů pode mnou
Kněz sfoukl poslední svíci
A prosí mě ať už odejdu
Já mám však mysl plnou těch starých dob
Kdy hladila jsem tvou tvář tak jemnou
Oči barvy nebe
Dvě hvězdi zářící
Smály jsme se bez důvodu
Ty vedle mě já vedle tebe
Tak trošku i spící
Dvě dívky bez původu
Mé černé vlnité vlasy
do tvých blonďatých si vplétala
ležely jsme vedle sebe
prostě staré dobrý časy
teď bez tebe jsme jen do temnoty padala
když pozorovala jsem zatažené nebe
vzpomínám na tvůj smích
neskutečně krásný zvuk
úsměv plný energie
prý dvě dívky spolu to je hřích
to musel vymyslet puritánský muž
se srdcem bez kapky poezie
nejsem jako ostatní
ani ty jsi nebyla
matka tvá mně asi nenáviděla
za to že muži statní
tě nezajímali
že jsi tento „hřích“ činila
podle ní s mužem jen jsi býti směla
ona v tvých očích nikdy neviděla
že tvá láska patří ženám
jako bych slyšela ta její krutá slova
pochopit nás dvě nikdy neuměla
byla zásadně proti změnám
morálka byla pro ni přednější než ty
to kvůli ní jsem teď vdova
to ona našla tě v kaluži krve
v ruce pistole
tomu by člověk neměl být učen
a mně to stále srdce rve
ten dopis na stole
jehož text byl mně určen
text o tom že láska
že to ona zabila ji
čili je to vlastně má vina
asi to byla moc velká sázka
zůstávat v rodném kraji
kde studený je pohled i vlastního syna
vinu můžu dávat pouze sobě
za mou naivitu
jak jdu ulicí lidé si špitají
lidé snad bez citu
mluví o mně, o tobě
a my doufaly, že se to utají
ten text končí jednou větou
psanou téměř nečitelně
v tvé poslední minutě
to poselství čas a krutost smetou
i tak doufám, že píšu to pochopitelně
prosím nechovejte se k druhým tak krutě
oni z toho nejsou vinni
mějte v srdci pochopení
pro lidi co jsou jiní
