Tajemství krystalů 3 - Krystal Ohně [DOKONČENO]

1.kapitola

Uběhlo několik dní, co jsme odešli od Jezera vzpomínek a zamířili podle mapy ke Skřetí hoře, kde je ukrytý Krystal Ohně.

Pořád se nemohu vzpamatovat z jisté věci, Victor je můj otec. A otec, o kterém jsem si myslela, že mu mohu důvěřovat, zabil mou matku.

'Jak to mohl udělat? Jak mi mohl celý život lhát?'

Všechno se to seběhlo, tak rychle. Pokoušela jsem se na to nemyslet a soustředit se na krystal, ale nešlo to.

Byli jsme několik málo hodin od hranice mezi západem a severem.
Od Jezera vzpomínek jsme přešli několik malých lesů, luk a jeden malý potok. Celou cestu jsem s kluky nemluvila a oni mě ani do rozhovoru nenutili. Jen se párkrát zeptali jestli mi něco není, ale odbyla jsem je tím, že se nic neděje, že jsem v pořádku.

Za nějakou dobu jsme přešli hranici mezi západem a severem. Vytáhla jsem mapu a podívala se kudy máme jít. Naštěstí naše cesta nesměřovala kolem našeho tábora. A abych pravdu řekla, nechci tam. Ale vím, že mě to stejně čeká.

Podle mapy musíme přejít malý potůček, les zapomnění a skály elfů. Nebylo to nic náročného, doufám.

„Kudy máme jít?“ zeptal se Blaez a ukusoval kus chleba.
„Musíme jít tudy,“ ukázala jsem ukazováčkem směrem před sebe. Na nic jsem nečekala a vyšla. Kluci mě následovali a mezitím se bavili o různých technikách boje. Blaez pořádně poslouchal, aby se všechno naučil. Ovšem jen z povídání se toho moc nenaučí. Mitch s Donnym se mu nabídli, že ho to naučí. Jen co se na chvilku zastavíme nebo někde utáboříme.

Vytáhla jsem krystal Vzduchu z batohu a z krabičky, kde byl i krystal Země. Chtěla jsem si ho prohlédnout. Byl průhledný, ale na okrajích byl zbarvený do modra. Podívala jsem se do středu a stejně jako u krystalu Země v něm něco bylo. Jakýsi bílomodrý kouř, který se vlnil.

Něco mě donutilo vytáhnout i druhý krystal a dát je vedle sebe. Nevěřila jsem, co se stalo. Krystaly proti sobě vydávaly elektircké napětí až se po chvíli úplně spojily.
„Co to je?“ zašeptala jsem si pro sebe. Krystaly k sobě srostly, ale měly pořád svou barvu. Jen v místě, kde byly spojené se odstín změnila na žlutou.

Na chvíli jsem se zastavila a krystal zvedla nad sebe. Slunce skrze něj prosvítalo. Z krystalu začal výřit malý vánek se zeleným nádechem. Podívala jsem kam to směřuje a nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Přímo přede mnou vyrostla kytka mě neznámého původu.

„Co se děje Len?“ zeptal se mě Mitch, když si všimli, že jsem se zastavila.
„Podívejte,“ špitla jsem a ukázala na kytku, která před malou chvílí vyrostla.

Mulík mi seskočil z ramen a šel si tu novou květinu przkoumat. Chvíli kolem ní kroužil a pak se k ní opatrně přiblížil. Krčil jeho malý fialový nos a nasával vůni květiny. Čekala bych, že je na květiny zvyklí když žil s vílama. Kluci ke mně mezitím přišli a divili se, jak se to stalo. Taky ji nepoznali.

Připadalo mi jako by v ní byla jakási magická síla, klekla jsem si a přiblížila se k ní. Dotkla jsem se jí. Rozvřela se a z květu začaly vylétávat malé světlušky. Na to že byl den, strašně moc zářily. Začaly mi létat kolem hlavy a usedly mi do mých dlouhých oříškových vlasů.

Kluci nevěřícně koukali. Snažila jsem se je dostat ven, ale držely se zuby nehty. Po chvíli znovu zvlétly seskupily se u sebe do hvězdicového tvaru. Začaly zářit ještě více než předtím, že jsem si musela zakrýt oči.

Když světlo přestalo zářit, podívala jsem se a v ruce jsem držela hvězdu s provázkem. Uprostřed byl vyrytý nějaký nápis ozdobným písmem.

O corazón é a porta de entrada para a mente. (Srdce je branou do mysli.)

Nerozumněla jsem tomu, ale něco mi říkalo, že stejně brzy zjistím.

***
Zdravíčko 😊
Tak je tu nový díl Tajemství krystalů.
Doufám, že se vám tato kapitola líbila a s ni i předešlé dva díly.
Co na to říkáte ?

P.S.: Neumím latinsky a s překladem mi pomohl strýček Google. Takže pokud tu někdo umí tento jazyk budu ráda, když mi to opraví a nebude se zlobit za chyby, které tam jistě jsou 😁 Strýček Google má totiž svůj jazyk 😜