Tajemství krystalů 3 - Krystal Ohně [DOKONČENO]

10.kapitola

Probrala jsem se v nějaké místnosti. Ležela jsem na teplé měkké posteli. Nad mou hlavou se rozprostíralo velké okno. Zvedla jsem se z postele a rozhlédla se kolem sebe.

Místnost byla dost velká, že by se sem vešel náš celý bojovnický tábor. Ale přeci jen tu bylo něco zvláštní. Tak velká místnost a jen jedna postel, na které teď sedím a několik oken. Jinak nic. Bylo tu prázdno. Vstala jsem z postele a přešla k jednomu z oken.

Venku byla tma, na obloze svítilo několik hvězd v různých seskupeních a dva měsíce. Jeden menší a druhý o dost větší. Na zem jsem neviděla, vypadalo to jako by tu ani nebyla.

Stoupla jsem doprostřed místnosti a zahleděla se na velké bílé dvojkřídlé dveře, které byly přede mnou. Chtěla jsem k nimi jít a podívat se co je za nimi, ale nemusela jsem. Dveře se otevřeli a ozářilo mě silné bílozelené světlo.

Do místnosti vstoupily dvě osoby, zahalené do jakýsich hábytů s kápí. Jedna z nich měla celý zelený a ta druhá bílý. Pomalu šli ke mně, nejistě jsem přešlápla z jedné nohy na druhou. Když stáli přímo přede mnou, stáhli si kápi z hlavy. Byla to žena a muž.

Žena menšího vzrůstu byla v zeléném hábitu, měla dlouhé vlnité blonďaté vlasy, zelené oči a milý úsměv. Muž byl o několik centimetrů vyšší a měl krátké černé vlasy a šedivé oči. Nedokázala jsem promluvit, byla jsem jimi uchvácena. Ani oni nepromluvili, jen mi ukázali rukou abych šla za nimi.

Vyšli jsme ze dveří a mě ozářila znovu ta bílozelená záře. Trvalo chvíli než si moje oči přízpůsobily zpět do normálu. To co jsem viděla byla dokonalá krása. Stáli jsme vysoko na schodech a pod námi byla zelená louka s vytvořeními cestičkami, po které chodilo několik osob, zahalených ve stejných hábitech jako ti dva mě neznámí.
Ovšem byly tu i osoby, které měly na sobě rudé a modré hábity.

Sešli jsme schody a šli k fontáně, která byla uprostřed louky. Byla z kamene, po jejích stranách se tyčily čtyři velké sloupy, které držely stríšku. Uprostřed byla vytesaná socha, která vypadala velmi zajímavě. Nepoznala jsem, co to je, ale nemohla jsem od toho odtrhnout oči.

„Je to nádhera, že ano?“ vytrhl mě z přemýšlení hlas. Ohlédla jsem se za ním a vedle mě stála ta žena. Na její otázku jsem jen přikývla. „Víš, kde jsi?“ pokročilá obočí.
„Ne,“ zavrtěla jsem hlavou. Žena se usmála a pokynula rukou na kamenou lavici, abychom si sedli.

„Jmenuji se Patira a tohle je Dorm,“ ukázala na svého společníka. Už jsem chtěla říct i své jméno, ale Patira, jak se mi představila zavrtěla hlavou abych nic neříkala. „Víme, kdo jsi a kam míříš. S námi se ještě jednou uvidíš až nastane ten správný čas.“
Nechápala jsem co tím myslí, vždyť tohle byl jen sen. Obyčejně neobyčejný sen, kterých mám v poslední době mnoho. Ale když si vzpomenu na všechny mé sny, tak se do posledního vyplnily.

„Jsem strážkyně Krystalu Země,“ ozvala se a já se na ní překvapivě podívala.
„A já zase strážce Krystalu Vzduchu,“ přidal se poprvé za celou dobu Dorm, jak ho Patira nazvala.
„Chtěli jsme se s tebou spojit už dříve, ale neměli jsme k tomu možnost až teď. A potřebujeme ti něco říct.“ Patira se na mě tak zvláštně podívala jako by měla z něčeho strach.
„Až najdeš všechny krystaly musíš do středu všech zemí. Krystaly tě tam sami odvedou. My tam budeme také společně s dalšími strážci a víš co se pak stane?“ zeptala se mě. Veděla jsem akorát, že s krystaly musím zničit mého nevlastního otce – Taylora. Ale že každý z krystalů mají nějako strážce jsem nevěděla.
„No,“ nedokázala jsem to vyslovit.
„V pořádku. Je to pro tebe asi velký šok, co jsi se za posledních několik dní dozvěděla,“ řekla a pohladila mě mateřsky po zádech. „Všechno se ještě dozvíš, jak by jsi to měla udělat. A my tam budeme s tebou. Až získáš všechny krystaly přijdeme za tebou všichni. Nebudeš tam sama,“ usmála se s trochou starostlivosti.
,,Ale," zhluboka jsem se nadechla. ,,Co když to nezvládnu?" svraštila jsem obočí a pohlédla do svého klína na ruce, které jsem si žmoulala.
,,Bude to pro tebe těžký boj. Nebude to lehké a bude to záležet jen na tobě." To mi trochu nahnalo ještě větší obavy než jsem měla předtím.

Ještě ještě nějakou dobu jsme seděli u fontány a nemluvili. Až po chvíli se Dorm podíval na nebe.
„Už je čas jít Lauren,“ ozval se po dlouhé době.
„Co? Já ještě nechci jít.“ Líbilo se mi tu byl tu klid.
„Zase se potkáme a bude to brzy,“ řekla pro změnu Patira a objevila se znovu záře, která mě sem dostala.

Probudila jsem se v posteli v příbytku, který nám dala Tera.

***
Zdravíčko 😇
Je tu nová kapitol. Co říkáte na Strážce ?
Za názory či ⭐ budu ráda 😘😜