Me and monsters II. (TO, FF)

4. kapitola

Probudila jsem se a na tváři mě polechtali sluneční paprsky. Začala jsem se protahovat, ale moje ruka zavadila o cosi vedle mě. Otočila jsem se a málem jsem dostala infarkt. Rychle jsem se odsunula a spadla jsem na zem. " Kole. Co tady děláš?" " Přišel jsem se na tebe podívat." " A to tě nenapadlo mi třeba zavolat? A jak jsi se sem vůbec dostal?" " Dveřmi. Mám velmi dobré přesvědčovací schopnosti." " Ty jsi ovlivnil recepci?" " Ale no tak nebuď taková netykavka. A jen tak mimochodem ti to sluší." Podívala jsem se na sebe. Byla jsem jenom v kalhotkách a delším triku. " Sakra." Okamžitě jsem zmizela v koupelně a převlékla jsem se do něčeho vhodnějšího. Vzala jsem si na sebe Bílé, letní šaty. Sukně končila kousek nad koleny. Vyšla jsem ven a viděla jsem Kola ve své posteli. Pořád tam ležel a vypadal, že spí. " Vstávat Šípková Růženko. Nemám páru co tady děláš, ale spát tady určitě nebudeš." " Ještě pět minut." " Sám sis o to řekl." Žduchla jsem do něj a Kol se rozplál na podlahu.

Rychle byl zpátky na nohách. " Tohle si vypiješ." " Nemám žízeň." Kol se ke mě začal nebezpečně přibližovat. Ani jsem se mu nemohla vytratit. Je rychlejší než já. Chtěla jsem jít ke dveřím, ale Kol mi zastoupil cestu. " Máš snad strach?" " Nemám strach. Ty bys mi neublížil." Naklonil hlavu na stranu jako zmatené štěně. " Zdání občas klame. Mohl bych ti ublížit." " Ale neublížíš mi. Nebo snad ano?" " To si rozmyslím." " Můžu se tě na něco zeptat?" Přikývl. " Jak je možné, že za těch 1000 let jste všichni pořád nezadaní?" " Rebecca se vždy zamilovala do toho nepravého, Klaus byl celou donu posedlý zrušením kletby, Elijah se taky zamiloval do té nepravé a já jsem se zamiloval, ale ona umřela." " To je mi líto. Jak to, že jsi o ní nikdy nemluvil?" " Stalo se to až po tom co jsi odešla. Byla to čarodějka, ale zabili ji." Měl ve tváři smutek. Vypadalo to, že se mu chtělo brečet. " Promiň. To jsem nechtěla." Objala jsem ho a on mi to opětoval.

Chvíli jsme ještě chvíli byli v objetí. Bylo to příjemné. Příjemně hřál. Odtrhla jsem se od něj. Nemůžeme se pořád objímat. Smutně se na mě podíval. Po chvíli se na mě usmál. Kdybych mohla začnu se červenat. " Nechceš se jít někam projít?" " Proč ne." Zašla jsem na recepci s klíči a Kol mě vyprovodil z hotelu. Zavolal taxík a někam jsme jeli. Nevím kam, ale to byl asi záměr. Pořád  si se mnou povídal. Vážně byl jiný. Nevím jak je možné, že se takhle změnil. Byl okouzlující, milý. Ne tohle nesmíš. Takhle nad ním nepřemýšlej. Je to jenom tvůj kamarád. Vzpomeň si jak se k tobě choval. Nedívej se na něj tak. Zastavili jsme se před lesem. " Jdeme do lesa? Nechceš mě snad zabít a mrtvolu zakopat v lese?" " Ne. zatím ne." Zasmála jsem se a vystoupila jsem z auta. Kol se objevil u mě a ukázal mi abych šla za ním. Poslechla jsem ho. Neměla jsem důvod mu nevěřit. " A co jinak novýho u Mikaelsonů, krom Hope." " Klaus má zájem o jednu blondýnku." " Klaus. Ten Klaus kterýho se všichni bojí se zamiloval?" " Je to divný, ale aspoň je klidnější." " To je sladký a co Elijah?" " Jedna nová upírka. Snaží se chovat normálně, ale hraní mu vážně nejde." " A Reb?" " Ta se zase motá okolo Marcela." Odmlčela jsem se. " Na mě se nezeptáš?" " Nechci se tě dotknout, po tom cos mi řekl." " To je v pohodě." " I tak se nechci ptát. Kam to vůbec jdeme?" " Uvidíš." Dál jsem se na nic neptala. Jenom jsem šla potichu vedle něj.

Došli jsme na takovou lesní mýtinu. Bylo to tam nádherné. Dopadali tam jemné paprsky. Rozeběhla jsem se a podívala jsem se na výhled. Bylo vidět úplně všechno. Celé NO. Nic krásnějšího jsem nikdy neviděla. " To je nádhera. Jak jsi to našel?" " To už je dlouho. Před 100 lety to bylo ještě krásnější. Pak to lidi zničili." " Mě se to líbí i takhle." Sedla jsem si na zem a dívala jsem se do krajiny. Připadalo mi jako by se zastavil čas. Kol si sedl vedle mě. Cítila jsem na sobě jeho pohled. Pronikavý a pálivý. " Nedívej se na mě." " Nedívám se na tebe." Podívala jsem se jeho směrem a jasně jsem viděla jeho pohled upřený na mě. " Tak ty se na mě nedíváš?" " Já se kochám." " Tak se kochej krajinou." Odsekla jsem a svůj pohled jsem upřela opět na nádhernou krajinu. Chtělo se mi spát. Sice byl den, ale svítilo na mě slunce a to mě dokonale uspávalo. Ani nevím jak, ale moje hlava se začala opírat o Kolovo rameno. Začínala jsem usínat. Byla jsem příliš unavená na to abych se zvedla a odešla do hotelu. Zavřela jsem oči a ponořila jsem se do říše snů.

Další kapitolka. Ano vím, že nepřidávám moc pravidelně, ale mám teď ve škole hodně vyřizování. Snad to nevadí. Miluju vás. :D