Me and monsters II. (TO, FF)

5. kapitola

Probudila jsem se v lese. Přemýšlela jsem proč jsem vlastně v lese. Na chvíli jsem se zamyslela než mi to došlo. Podívala jsem se kolem sebe. Můj pohled se zastavil na spícím Kolovi. Leželi jsme na té mýtině. Trošku jsem do něj drcla. " Vstávej Růženko." " Nech mě spát. Něco se mi zdá." " Tak to dosníš až půjdeš spát." " Proč bych to měl dosnít, když můžu spát tady?" " No já nevím. Možná proto, že jsi v lese. Jako klidně můžeš spát v lese, ale až mi řekneš kde jsme. Potřebuju se nějak dostat do hotelu." " A proč se chceš dostat zpátky. Ty tu se mnou nezůstaneš?" " Ne, ne. Já spím raději v posteli v teple." " Já bych tě zahřál." " To nepochybuju, ale já bych se před spánkem ráda najedla." " Tak to ti můžu pomoct. Znám jeden bar, kde je tolik lidí, že si nikdo nevšimne když se někdo vypaří." " A víš, že já ty lidi nezabíjím, že jo?" Kol se na mě zasmál. Bože jak já miluju ten jeho smích. Ten nádhernej úsměv a ten jeho hlas. Sakra co to se mnou je. Přestaň se na něj tak culit. Neciv na něj. Je to jenom kamarád. Nic víc. jenom kamarád.

" Dobře. Nemusíš vraždit, ale já mám hlad." Znělo to, že to myslí vážně. Kol se otočil k odchodu. Já jsem tam jenom tak stála a s otevřenou pusou pozorovala jak odchází. Kol se zastavil a otočil se na mě. " Copak. Rozmyslela jsi si to s tím lesem. Já bych proti nebyl." Dobře to okouzlení je pryč. " Neboj se. Nerozmyslela." Došla jsem k němu. Chytil mě za ruku a rychle se rozběhl. Musela jsem běžet taky. zastavil kousek od nějakého baru. " Hele. Pochop, že některým z nás není tisíc let. Když běžíš malinko ti nestíhám." " Ale na mládě běháš celkem slušně. A teď hurá na lov." " Nechceš nikoho zabít, že ne? Nezapomínej, že já jsem byla taky člověk." Prošla jsem kolem něj. Nic neříkal jenom se koukal mým směrem. Došla jsem k baru, kde mě zastavil vyhazovač. Podívala jsem se mu do očí a on mě bez řečí pustil dovnitř. Došla jsem k baru a objednala jsem si víno. " Neměla jsi náhodou hlad?" " Hlad mám pořád, ale počkám si až ke mě nějaké jídlo dojde." " Tak hodně zdaru já si jdu někoho najít." Seděla jsem na baru a za chvíli si ke mě přisedl nějaký člověk. " Jakto, že tu sedíš tak sama?" " Teď už tu sama nesedím. Jinak já jsem El." " Těší mě E. Já jsem James." " Těší mě Jamesi." Chvíli jsme si povídali. Už jsem měla hlad a tak jsem čekala kdy se konečně projeví. " Nechceš jít na vzduch? Je tu moc lidí." " Ráda." Přikývla jsem a nechala jsem ho aby mi podal ruku. Vyšli jsme ven a mys jsme zahnuly do postranní uličky. Jako první den v tomhle městu. " Tohle bude asi trochu bolet." Nevnímal mě, ale po tom co jsem řekla tohle celkem zpozorněl. Rychle jsem se mu zakousla do krku. Pokoušel se docela bránit, ale přece jenom jsem upír a tím pádem jsem silnější. Po chvíli se přestal bránit. Asi se malinko vyděsil. Začal slábnout. Pustila jsem ho a uzdravila jsem ho. " Tohle se nikdy nestalo a mě jsi nikdy neviděl." Poslušně to zopakoval a odešel zpátky. Někoho jsem slyšela. Jakoby mě někdo sledoval.

Poodešla jsem dál, ale něco se za mnou mihlo. Rychle jsem se otočila a dala jsem té věci pěstí do obličeje. " Au. Co blbneš. To jsem já." Uslyšela jsem Kolův trochu podrážděný hlas. Rychle jsem k němu přiběhla. Válel se v klubíčku na zemi a držel se za nos. " Promiň. co tě to sakra napadlo. Plížit se za upírem." " No tak mě nenapadlo, že budeš mít takové reflexy. Tys mi zlomila nos." " Už jsem se ti omluvila. Pojď už." " A kam?" " No ty domů a já do hotelu, ale jestli chceš můžeš spát v lese." " A nemohl bych spát u tebe?" " Ne? Pokud vím máš svůj pokoj." " Ale co když se mi bude zdát noční můra?" " Já si myslím, že to nějak přežiješ."

Kol mě doprovodil k hotelu a pak zmizel. Na recepci jsem si vzala klíčky od pokoje a odešla jsem do své ložnice. Zavřela jsem se v koupelně a dala jsem si dlouhou sprchu. Vzala jsem si na sebe pyžamo. Tentokrát jsem zvolila kraťasy a tílko. Je to jistější, kdyby se náhodou Kol rozhodl mě pozorovat jak spím. Mokré vlasy jsem si jen částečně vysušila ručníkem a nechala jsem si je spadat na záda. Vyšla jsem z koupelny a okamžitě jsem se svalila do postele. Něco mi tu nehrálo. copak já jsem nechávala otevřené okno. S námahou jsem vstala a okno jsem zavřela. Otočila jsem se a narazila jsem do Kolovy hrudi. " Kole, dlouho jsme se neviděli. Snad se ti po mě už nestýskalo?" " To víš, že stýskalo, proto jsem tě přišel navštívit abys tu nebyla sama." Vážně mě jeho chování udivovalo. " Nic by se mi nestalo. Umím se o sebe postarat. Měl bys být doma. Určitě tě všichni postrádají." " Ale nestrádají. Nikdo si ani nevšimne, že jsem pryč." " A co malá Hope. Určitě ji strýček chybí. Co když si chce hrát a ty tam nejsi." " Mě se jen tak nezbavíš." " Jo to už jsem pochopila. Tak co jsi potřeboval?" " Jenom jsem si s tebou chtěl povídat. Nudím se a tebe jsem dlouho neviděl." " Fajn, ale budeš se chovat slušně." Přikývl a sedl si na postel. Sedla jsem si k němu. Povídali jsme si o všem možným.

Není tak hrozný jak se zdá. Vyprávěl mi o své přítelkyni. Teda bývalé přítelkyni. Byla to čarodějka. Nikdy jsem žádnou čarodějku nepotkala. " Jaké jsou čarodějky. Žádnou jsem nikdy nepotkala." " No nejsou moc sympatické,  ale Davina byla jiná." " Jaká byla?" " Byla úžasná, nádherná. Měla nádherný úsměv a hlas. Díky ní jsem byl lepší." " Hodnej Kol. Páni to si nedokážu představit." " Já neřekl hodný, ale lepší." " I tak si to nedokážu představit." Zasmála jsem se. " Už bys měl jít. Jsem unavená." Kol se otočil k odchodu. Než odešel nebo spíš vyskočil z okna udělal něco co jsem ani za nic nečekala. Políbil mě. Odtrhnula jsem se od něj. Kol vypadal smutně a hned potom vyskočil z okna. Byla jsem zmatená a tak jsem si šla raději hned lehnout.

Je tu další kapitolka. Do komentářů mi napište jak si myslíte, že by to mělo pokračovat. <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3