Me and monsters II. (TO, FF)

14. kapitola

Probudila jsem se s úsměvem na tváři. Bohužel jsem se nemohla pohnout, protože mě něco tisklo k sobě. Pomalu jsem otočila hlavu. Ten blbeček se usmíval jako sluníčko. Jemně jsem ho políbila na tvář. Nic. Jenom jsem se víc zachumlala do peřiny, kterou přes nás asi někdo přehodil v noci. Víc jsem se přitulila ke Kolovi. Ten se trochu cuknul, ale já jsem ho uklidnila pomalými pohyby na jeho paži. Je vtipné když srovnám svou a jeho ruku. Zavřela jsem oči a už bych i usnula, kdyby se ten balvan vedle mě nepohnul. Naštvaně jsem zavrčela. Uslyšela jsem Kolův pobavený smích. Na čele jsem ucítila jeho polibky. Pak na tváři a na rtech. Sice to bylo příjemné, ale já chtěla ještě spát.

Otočila jsem se na bok, ale moc to nepomohlo. Tentokrát se přesunul na krk. Rukama si mě přitulil k sobě abych mu nemohla utéct. " Ani tohle nefunguje. To funguje vždycky." Řekl smutně. " Promiň, ale já chci ještě chvilinku spát. A tu poznámku, že to funguje vždycky budu raději ignorovat." " Ale no tak. Nemůžeš pořád spát." " Tak já raději budu spinkat. A nech mě. Zdá se mi sen o štěňatech." " Néé. Ty nechceš spinkat. Ty se chceš vzbudit a .." " A co? No dopověz to." " Povídat si se mnou. To jsem chtěl říct." " Jsi pako." " Takže chodíš s pakem. Nejsi v tom případě taky pako?" " Kolik ti je? Jo už vím. 1000 roků, plus minus pár let. Nestala se nějaká chyba při přeměně. Tvůj mozek nestárne." " Ty mrcho." Kol mi sebral peřinu a začal mě lechtat. Smíchy mi tekly slzy. " Vzdávám se. Vzdávám se!" Kol přestal a toho jsem využila. Skopla jsem ho z postele a vyběhla jsem do pokoje k Rebece. Vběhla jsem dovnitř a skočila jsem k ní do postele. " El, co tady děláš? Nemáš být s Kolem?" Zeptala se mě rozespale. " Kol mi sebral peřinu a já chci ještě spát. Prosím řekni, že tu můžu zůstat." " Klidně. Kdybych ti sebrala peřinu, tak se nediv. Vždycky ji všem kradu." Řekla unaveně a podala mi kousek její peřiny. Lehla jsem si vedle ní a skoro ihned jsem usnula. U Rebecy byl takový klid. Ne jako u Kola. Ten vstával na mě moc brzy. " Sestřičko ty jsi mi ukradla partnerku?" Slyšela jsem trochu rozmazaně. Teda chápete ne. Takový ten sluch člověka v polospánku. " Neměl jsi jí brát peřinu. Copak nevíš, že holky musí spát dlouho z vzhledových důvodů? Vlasy si taky musí odpočinout a teď zase zavři." " Až mi vrátíš přítelkyni." " Když ji odneseš, tak klidně a nebuď majetnický. Nesluší ti to." 

Pak už jsem jen cítila jak mě někdo zvedá z té pohodlné postele. " Vstávej Elie. Mám pro tebe překvapení." Ihned jsem zpozorněla. " Překvapení? Je to štěňátko? Miluju štěňátka." " Není to nic živýho, ale je to k jídlu." Za zády něco měl a pak mi podal čokoládu. Kousek jsem si dala a podala jsem Kolovi aby si taky dal. " Miluju tě." " To říkáš mě nebo mluvíš k čokoládě?" " Jasně že k tobě." Objala jsem ho a za jeho záda jsem vzala čokoládu. " Ale tebe víc." " Já tě slyšel." Řekl naoko uraženě. Rychle jsem mu věnovala dlouhý polibek abych si ho usmířila. Kol se rozhodl ho prohloubit a tak jsem se najednou válela na postel s Kolem nad sebou. Usmíval se od ucha k uchu. Pitomeček. Praštila jsem ho a on se svalil vedle mě s předstíranou bolestí. Vstala jsem a odešla jsem do koupelny. Dala jsem si dlouhou  sprchu. To mě probudí. Lepší než hrnek kafe. Zabalila jsem se do ručníku a vešla jsem do pokoje. Kol se na mě díval s šibalským úsměvem. " Co se tak koukáš?" " Sluší ti to." " Už jsem ti dnes řekla, že jsi idiot?" " Teď už jo. Ale raději si dávej bacha na ručník." Byl u mě a já byla opět přitlačená ke stěně. Kol se snažil mi ručník vzít, ale marně. Kousla jsem ho do krku a trhla jsem aby pochopil, že ručník je můj. " Ty my začínáš nějak divočet." " Nebuď majetnický. A nech můj ručník. Podáš mi prosím oblečení z mého pokoje?" " Jasně." Došel ke své skříni a podal mi 'MOJE' oblečení. Dívala jsem se na něj pohledem ala DĚLÁŠ SI PRDEL? Jenom se usmíval. Podal mi kraťasy a tílko. Samozřejmě mi musel podat i spodní prádlo, což byl konec. " Proč jsou MÉ věci v TVÉ skříni?" Dávala jsem důraz na slova mé a tvé. " Když jsi byla ve sprše, přeorganizoval jsem ti skříň. Teď je tvůj pokoj tady" Zavřela jsem se v koupelně a rychle jsem se převlékla.

Když jsem seskákala dolů všichni už snídali. " Tolik let a pořád chodíš pozdě." Poznamenal Klaus. " Já nejdu pozdě, jen vy jste tu moc brzy." Pousmála jsem se a sedla jsem si vedle Kola. Ten si mě k sobě majetnicky přitulil. Za chvíli všichni odešli. Asi se jim nelíbilo jak se k sobě lísáme. Upřímně se jim nedivím. Kol někam odešel a já jsem se šla podívat za Marcelem do baru. Byl smutný a to nebylo obvyklé. " Co se stalo? Tenhle výraz na tobě vidím poprvé." Podíval se na mě s lítostí v očích. " Já jsem to nevěděl El. Moc mě to mrzí. Já vážně nechtěl aby to tak dopadlo." " Co? O čem to mluvíš?" " Promiň." Nechápala jsem vůbec nic. Nestihla jsem zareagovat a už mi někdo zabodl jehlu s Železníkem do těla. Nemohla jsem se bránit. Byla to hodně silná dávka. Padla jsem do tmy.

Konečně nová kapča. Vím, říkala jsem že budou kapitoly až o prázdninách, ale měla jsem čas tak proč ne. Doufám, že se bude líbit a vy mi pište nápady do komentářů. :D