Me and monsters II. (TO, FF)

6. kapitola

Probudila jsem se rozespalá a unavená. Celou noc jsem přemýšlela nad Kolem. Ne že bych ho neměla ráda. Já jen nevím jestli chci to chce on. Jsou to teprve tři měsíce od Deanovi smrti. Nesnáším když se v sobě nemůžu vyznat. Vlezla jsem do sprchy a kapky horké vody jsem nechala dopadat na svá záda. Podívala jsem se na levou ruku. Otisk po prstýnku už skoro zmizel. Vzpomněla jsem si na Deana. Chybí mi a hodně. Po tvářích mi začaly stékat slzy. vylezla jsem ze sprchy a do zrcadla jsem se na sebe podívala. Vypadala jsem příšerně. Byli na mě znát stopy po nedostatku spánku. Měla bych si s Kolem promluvit, ale co bych mu řekla. Mám tě ráda, ale nevím jestli tak jako ty mě. Jo vážně skvělý začátek. Tohle mu říct tak mě nejspíš zmrzačí v tom lepším případě mi urve hlavu.

Vyšla jsem do ložnice. Na mé posteli seděl Elijah. Díky bohu jsem se před tím v koupelně převlékla. " Ahoj Eliahi. Co ty tady?" " Chtěl jsem si s tebou promluvit o Kolovi." " Co je s ním?" Elijah mi ukázal abych si k němu sedla. " Krom toho, že se vrátil pozdě v noci a vypadal dost zmoženě, tak nic. Co se stalo?" " Nevím jestli bych ti to měla říkat." Podíval se na mě tím jeho podezřívavým pohledem. " Fajn. Kol mě před tím než odešel políbil, ale já jsem se odtáhla." " Aha tak proto byl tak skleslý. Myslel jsem, že ho máš ráda." " Já neříkám, že ho nemám ráda. Jen nevím co si mám myslet. Co když jsem jenom nějaká náhrada za Davinu." " Měl bych ti něco říct. Po tom co jsi odešla se Kol úplně složil. Jeho normální chování se ještě zhoršilo. Nedalo se s ním mluvit. Davina ho na chvíli uklidnila, ale pak umřela i ona. Kol si začal prožívat úplně to stejné jako před tím. Proto je teď ještě nesnesitelnější než před tím. Nedoufal, že se ještě vrátíš. Dej mu šanci. Změnil se." " Ale co když se mu něco stane? Nechci přijít o dalšího člověka na kterém mi záleží." " Musíš to riskovat." " Díky Elijahi. Nevím co bych si bez vás počala." Přikývl a objal mě. Potom odešel a já jsem se rozhodla jít za Kolem. Nevím kde je a do vily se mi nechce. Odešla jsem na to místo co mi včera Kol ukázal. Sice jsem ho hledala celkem dlouho, ale vyplatilo se mi to. Kol tam seděl a díval se do krajiny. Vzpomněla jsem si jak jsem tam s ním seděla. " Kole." Oslovila jsem ho. Trhl sebou a podíval se mým směrem. Došla jsem k němu a sedla jsem si k němu. " Vím co mi chceš říct. Že by to nešlo." Chtěl pokračovat, ale já jsem ho zastavila. " Ne to jsem říct nechtěla. Kole, já tě mám ráda. Hodně ráda. Jenom nechci být zase smutná. A taky jsem si nebyla jistá, jestli nejsem jenom náhrada za Davinu." " A teď jsi si jistá?" " Jsem si jistá tímhle." Přiblížila jsem se k němu a políbila jsem ho.

Překvapilo ho to, ale když jsem se odtáhla usmíval se. Polibek mi oplatil. Držel se u mě. Jenom jsme tak leželi a dívali se na krajinu před námi. Měla jsem zavřené oči a poslouchala jsem Kolovo srdce. Kol si hrál s mými vlasy a tak měl teď na prstech namotaný jeden pramínek mých vlasů. Nesnáším když mi někdo sahá na moje vlasy, ale zatím si hraje jenom s jedním pramínkem tak to snad nějak přežiju. Už se začínalo stmívat, ale mě se nikam nechtělo. " Měli bychom už jít." " Kam jít. Mě se nikam nechce." " Chápu, že se ti v lese líbí, ale vypadá to  že bude pršet." S odporem jsem se zvedla ze země. " Fajn. Ale budu mrzutá." Pomohl mi na nohy a vzal mě kolem pasu. Došli jsme k mému hotelu. Políbila jsem ho a dopravila jsem se do své ložnice.

Jakmile jsem otevřela dveře do pokoje všimla jsem si Kola jak stojí u okna. Objevila jsem se vedle něj. " co tady děláš? A proč chodíš pořád jenom oknem?" " Oknem je to rychlejší." " Možná bych ho měla začít zavírat." " Ale to bych se sem nedostal. A to by mě mrzelo. Neměl bych koho pozorovat když spí." " Spíš ty vůbec někdy?" " Trochu. Ale nechci spát sám." Kol se ke mě naklonil a začal mě líbat. " Neotrnulo ti trochu? jsem ve městě ani ne týden a už se na mě lepí Kol Mikaelson." " Já se nelepím. Já se lísám ke své přítelkyni." Políbila jsem ho, ale moc daleko jsme nedošli neboť mě něco strhlo k zemi. Praštila jsem se do hlavy. Přede mnou stála snědá žena a mířila na Kola rukama. " Kdo jste. Nechte ho být!" Zařvala jsem na ní a vrhla jsem se po ní. Strhla jsem ji na zem a Kol se trochu vzpamatoval. " Ale tak ty jsi ten oblíbený člověk. Vlastně upír. Za to upírství se omlouvám. Můj manžel byl vždy trochu vznětlivý." Namířila na mě ruce a já jsem se skácela k zemi. Poslední co si pamatuji byl Kolův zoufalý vykřik.

Je tu nová kapitolka. Do komentářů mi PROSÍM napište co by se mělo podle vás stát dál. <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3