ŠÍLENÝ TÁBOR 2

MŮJ PRVNÍ POLIBEK

,,Nesměj se ty idiote!"zařvala jsem na Šimona a u toho se na něj dívala pohledem alá:já tě asi vážně zabiju ty kryple zkurvená!
Ale teď vážně pražila jsem ho pohledem a u toho si ždímala úplně mokrý triko.

,,Ty jsi, ale dílo Šimone!"zvolal nějak moc radostně můj bratr a plác si se Šimonem.,,No bratře, takhle si mně jako zradil jo?"
Zvolala jsem dramaticky, ale přesto s velkou dávkou ironie a u toho se chytla za srdce.Kluci teda až na mého bratra se mi dívali na hruď.Pod tílkem se mi totiž nádherně rýsovala podprsenka.Nojo...Kluci jsou perverzní hovada.

Když jsme se s Bárou i Pájou vraceli dolů z kopce pořád na mně ty uchyláci čuměli.Strašně mně to štvalo.A nejvíc mně zase pobavilo, že se Nikola vztekala až úplně zrudla, že ji žádný jiný kluk nevěnoval pozornost.Chudák brácha...Je zaslepený láskou k tý děvce a vůbec nevidí, že ona ho jen využívá.
Kráva jedna pitomá.Ale počkat já nechci urážet chudáky kravičky.

Už jsme se blížili dolů, ale já pocítila neskutečně štiplavou bolest v noze.
Když jsem se odhodlala otevřít oči viděla jsem jak se Nikola směje a má výraz alá:To já tě shodila tak si užij zdravotku!

,,Co se stalo?"zeptala jsem se Šimona, který mně právě zvedal a šel se mnou na zdravotku.Vypadal, že je asi hodně naštvaný.,,Nikola tě shodila a ještě se ti smála.Jak já tu děvku nenávidím!"procedil mezi zuby Šíma a radši se dál věnoval cestě, aby se mnou  ještě nespadl.

Šimon stále upjatě hleděl na lesní cestičku a prodíral se malinami.Já na něho koukala a zkoumala jeho tvář.Takhle zblízka má tvář vážně jako andílek.
Blond vlasy které padaly do všech stran, zelené oči jako dva smaragdy a nepatrné pihy, kterých si jen tak nevšimnete.,,Musíš na mně pořád koukat?"
Zasmál se a než jsem ho stačila odbít pokračoval:,,cítím se jako znásilněný.
A navíc ty se na mně díváš tak zasněně jako na anděla, který tě zachránil."
Smál se už hlasitěji.

Kéž bys jen věděl Šimone.

Po nějaké té trapné chvíli kdy jsem se červenala snad až na zadku mně Šíma doprovodil na zdravotku.Tam si mně převzali, ale přez Šimonovi protesty, že chce jít se mnou ho nakonec pustili.

Jenže mi musely sundat tílko a zkontrolovat záda a břicho.Šimon sám od sebe zavřel oči.Ale zrudnul jak rajčátko.Byl ták roztomilý.

Po chvíli šmírování Šimona mně už odvedli  na pokoj, že mám naražený záda.Nohu mám prý nataženou.Musela jsem zůstat 3 dny na zdravotce.
Můj pokoj je modrý a koberec je žlutý.Postele jsou zelené a židle a stůl bílý.
Je to zajímavý.

,,A bolí tě pořád něco?"zeptal se mně.Jo Šímu sem pustili, aby mi prý dělal společnost.,,Ani ne, ale jsem na ni naštvaná.Noto je slabý slovo já jsem přímo nasraná!"zašeptala jsem a podívala se na něj.,,P-promiň za tu flašku jak jsem tě polil."zamumlal a já myslela, že omdlím.On se sám od sebe omluvil!
,,To je dobrý.Jako by jste e si nikdy nic neudělali."zasmála jsem se a přitáhla si ho do objetí.Nakonec ho mám vážně moc ráda.Jestli ne víc.A toho celkem bojím.

Po chvíli se Šimon malinko odtáhl.Mírně se začervenal a podíval se mi hluboko do očí.Jeho oči jsem si právě zamilovala.

Začal se ke mně až nebezpečně naklánět.Já zrychleně dýchala a cítila jak se mi zvýšil tep.A pak se to stalo.Můj první polibek.

Ahoj lásky!!!
Omlouvám se,že delší dobu (tři dny) nebila kapitola, ale jsem momentálně nemocná a doktorka mi předepsala nějaký drogy z lékárny a já jsme z nich pak nehorázně unavená!
Takže je tady taková otevřenější kapitolka kde se mi snad nikdo nezbláznil.
Já se málem zbláznila když jsem polykala prášky.
Mám vás ráda!
U další kapitoly pá!
Vaše MICHI_2414