ŠÍLENÝ TÁBOR 2

MÁM NEPOPSATELNÝ STRACH

V jednom z boxů seděl brácha a Nikola! Ano ta Nikola...
,,Klid Veru.Ser na ně."zašeptala Pája a objala mě kolem ramen.Aspoň, že je mám, ale jak se mám kruci uklidnit!

,,Jé ahoj Veru a ahoj lidi."řekl David a já viděla, že má ve tváře výraz alá o do piči!
,,No nazdar! Jak si to jako představuješ!"řekla jsem ještě celkem klidně.A jestli mi teď řekne, že jí odpustil tak ho asi-,,Jsem tady s mojí holkou."-uškrtím.Jako bych to neříkala.,,Na to nemám."zašeptala jsem a otočila se.

Odešla jsem...

Nešla jsem do tábora.Ani nevím kde jsem.Někde v lese.Asi u města.Já nevím.
Sedla jsem si na kámen a opřela se hlavou o strom.Začali mi z očí téct slzy.
,,Všechno se ztrácí..."zašeptala jsem a vydala malý vzlyk.,,Všechno se hroutí..."
skoro jsem zakřičela.Nikdy jsem se necítila tak špatně.Bylo mi špatně že života.Z lidí.Z celého světa.

Slyšela jsem za sebou jemné krůčky.Teď mi bylo jedno jestli je to Štěpán nebo Šimon, David...prostě někdo.Ty kroky se přibližovali.Pak jsem slyšela hodně divný a děsivý zvuk.Někdo se uchechtl a něco štrachal v kapse.Nebo batohu, vaku.Nemůžu to popsat.Bojím se otočit.

Otevřel/a lahvičku a jakoby ji nalil/a někam.Asi na kapesník.A sakra.Chloroform.
Cítila jsem na svém obličeji kapesník s chloroformem.Poslední co jsem viděla byl Štěpánův hnusný a slizský obličej.Pak jen tma.

FlashBack:

,,Štěpáne prosím! Nech mě!"zakřičela jsem a snažila se mu vytrhnout a utéct.Ale nešlo to.Držel mě moc pevně.,,Poslouchej mě! Teď půjdeš nahoru a nikomu pak nic neřekneš jinak se ten tvůj dokonalý bratříček a ta tvoje Pavlína nebo jak se ta tvoje partička kurev jmenuje se nedožijí zítřejšího večera."zašeptal mi slizsce do ucha a zesílil stisk.Pak jsem viděla jen tmu.Upadla jsem do bezvědomí.

End FlashBack

Probrala jsem se v nějaké temné místnosti, která spíš připomínala sklep.A to hodně vlhký a temný sklep kde někdo dlouho nebyl.Všude kolem mě bylo mnoho pavučin.Na zdech byl mech a lišejník.Pod některými kameny, které tam mimochodem taky byly vyrůstala tráva.

Někdo chodil před železnými dveřmi, které dokonale zatemnily celou tuto už dost temnou a hnusnou místnost.Za těmito dveřmi se zřejmě nacházela předsíň nebo nějaká hala či co to bylo.Slyšela jsem jak někdo chrastí klíčemi.A ten někdo byl Štěpán.Začínám mít hodně velký strach.Co když mi něco udělá! Zase...

Vešel dovnitř a začal se smát když viděl jak se snažím dostat z pout, která jsou připevněná k podlaze.To vlastně není podlaha, to jsou jen kameny, které jsou přilepený na sobě.

Přistoupil blíž ke mně a pohrdavě si mě prohlížel.Dřepl si a sundal si jeho mikinu
Adidas.Co chce dělat?,,Aby si nám neumrzla...princezničko."ušklíbl se a dal mi kolem ramen již zmiňovanou mikinu.O-on použil mou starou přezdívku, kterou mi dal.Než začal být jaký je.

,,Jen aby si věděla...nikdo tě jen tak nenajde.A David.Heh.S tím jsem moc rád viděl.Povídali jsme si a řekl mi dost zajímavé informace.Třeba, že miluje Niky a prý je dokonalá v posteli.Samozřejmě jsem to musel vyzkoušet.A jestli jde o tebe a toho tvého Šimonka tak je poraněný.Viděl nás princezničko.A doplatil na to.
Uvidíme se zítra Verunko."řekl a odešel.

Mám nepopsatelný strach

Čau, čau, čau lidičky!!!!
Snad máte taky takový happy den a jste rádi, že vyšla nová kapitolka!!!
Jak se dnes cítíte z toho, že je na scéně sám velký hajzl Štěpán!
A aby to bylo lepší tak jsem tam nechala mou velice "oblíbenou" věc a to...!!!!
A to zkuste hádat v komentářích pokud víte!!!
Tuto kapitolu věnuji
Fobby_Lachtanek
Doufám, že se kapča líbila!!!
Mám Vás ráda!!!
Vaše MICHI_2414