ŠÍLENÝ TÁBOR 2

ŠIMON JE DEBIL...

,,Miluji tě..."zašeptal a hned na to si mě od sebe odtrhl.,,Kurva! Já nemůžu tak proč to dělám!"zašeptal a zase zvedl pohled ke mně.Tak teď ho vážně nechápu, ale to co mi řekl potom, jsem nepochopila vůbec.,,Už se s tebou nemůžu stýkat."řekl sebevědomím a chladným hlasem.

Jen jsem tam koukala na místo kde před chvílí stál.Nebyla jsem naštvaná, ale ani smutná.Takové chování je u něj tradicí.Jen jsem na tom pokroutila hlavou a sedla si do trávy.Chvilku jsem se jen utápěla v myšlenkách.Hah...to dělají jen ty ubrečený malý holky.Já už nechci být taková.Já nechci být terčem posměchu jen kvůli tomu, že se nedokážu bránit proti ostatním.A to změním.Hodně rychle a velice viditelně.

Uběhla hodina a Pája s Jůlou mě odtáhly k nim na chatku, začaly vyslíchat.,,Já vím, že o tom nechceš mluvit, ale...co se stalo?Sam nám to sice všechno řekl a já vím, že to muselo být mučení...a-"nestihla nic říct a já jí skočila do řeči.

,,Nechci o tom mluvit.Kdybych o tom mluvila i před ostatníma tak mě tady už ani nemáte protože bych utekla.Nebo se šla rovnou zabít.Ale spíš tu první variantu."

Pája nahodilá lítostivý pohled a Jůlka mě objala.Mám je tolik ráda.Ale Šimona miluju.Achjo... já jsem do něj úplný blázen už celých pět let! Jen jsem si to nedokázala přiznat.Mé tehdejší vysoké ego mi to prostě nedovolilo.

A když už jsme u toho co bylo před pěti lety.Pája se zrovna zeptala na to, co vám tu celou dobu popisuji.

,,A ty něco cítíš k Šimonovi?"zeptala se s úšklebkem.,,Já nevím.To je težký. Zase se chová jako malý kluk a vůbec se mnou nemluví hezky.Ale...jo.Sakra musím si přiznat, že je to takový malý andílek a je hrozně hezký a roztomilý, ale on se lásky ke mě zřekl a s tím já nic neudělám."

Holky se na mě smutně podívali a objali mě.Zase.Cítila jsem jak se mi něčí pohled zarývá do zad.Otočila jsem se a viděla Nikolu, Janu a Štěpánu. 
Vyběhla jsem ven z chatky a oni už tam nebyly.Protože se přesunuli kousek dál k lesíku.,,Co se děje?"přeběhli ke mě holky.,,Co by se mělo dít.Jen mě ty tři nány pěkně štvou.Nikdy jsem si nemyslela, že bude taková i Štěpána.Děvka..."zašeptala jsem do ticha a sedla si na trám před chatkou, na kterém jsme si sušili oblečení.

Holky odešli hrát nějakou hru a Tom mi dal volno.Samozřejmě nechtěl abych zůstala sama a tak mi ještě přidělí někoho na hlídání.Jen aby jste si nemysleli byla jsem u Toma, který se ptal co se stalo.

,,Ty?..."zašeptala jsem když Tom přivedl toho kreténa, který si hraje s mými city.A do kterého jsem už pět let zamilovaná.Ne! Velký zákaz k projevování citů... aspoň dočasně.
,,Jo já.Něco proti?"zasmál se.Co prosím?,,Jestli něco proti? Tak promiň, že mi řekneš "miluju tě" a pak mi jako zlomíš srdce! Zrovna když jsem si myslela, že ti odpustím to jak si to udělal poprvý! Protože to nejde odpustit milý Šimone! Věř mi, že ne!"začala jsem na něho křičet.

,,Tak pardon, že k tobě nic necítím a ty sladký řečičky byly jenom sázka s tvým bráchou! Protože prý když tě připravím o panenství tak tě chce dát jeho kámošovi jako soukromou děvku... podle nás se na to hodíš..."

Sevřelo se mi hrdlo.Nemohla jsem dýchat.Začala jsem mít temno před očima.Musela jsem pryč.Mířila jsem do naší chaty si zabalit věci.Je mi neskutečně špatně.Musím se napít.Musím pryč.

Všechny věci jsem naházela do kufru a mířila k vlakovému nádraží.Vzala jsem to přez les, aby mě nikdo neviděl.

Po hodině jízdy jsem dorazila domů.Hodila jsem věci na postel a sedla si doprostřed pokoje.Koukala jsem na dveře a čekala.Nevím na co.Prostě na cokoliv.
Uslyšela jsem bouchnutí vchodových dveří.Někdo tu je.Brácha to být nemůže ten je furt na táboře.Jediná osoba je mamka.Ta jediná má klíče, protože já jsem zamykala.

,,Davide ty už si doma?"zavolala směrem do prvního patra.,,Ne..."zašeptala jsem.Netuším jak to mohla slyšet, ale hned vyšla po schodech nahoru a sedla si přede mě.Moja máma není nějaká přísná matka, ale hodná a zábavná máma, se kterou se člověk nenudí.

,,Co se stalo?"zeptala se mamka.

,,Šimon je debil..."

Ahojky lásky!!!
Omlouvám se že asi měsíc nebo nějak tak nebyla nová kapitola.Ale tak byl konec školního roku a já jsem měla moc nabitý program... :(
Ale snad to neva a vynahradila jsem vám to o sto slov delší kapčou.
Tento díl věnuji
Zuzkaa13  (díky za podporu zlato!)
Mám Vás ráda!!!
Vaše MICHI_2414