ŠÍLENÝ TÁBOR 2

BUDEŠ MOU PRINCEZNOU?

Mlčela jsem.Nevěděla jsem co na to říct.,,Ehm...já..."zakoktala jsem se.Jen se nad mou reakcí zasmál.Lépe řečeno se o to pokusil.,,Takže?"zeptal se.,,Já...já tě...já tě ne-nemi...
do prdele vždyť já tě pořád miluju! A pořád stejně moc! Nemůžu lhát o svých citech!"zakřičela jsem a složila si ruku do dlaní.Klekla jsem si na kolena sedla si na boty.

Klekl si přede mě a zvedl mi bradu, políbil mě.Na čelo...už jste si mysleli, že na pusu.To by si nedovolil.Když viděl, že se po jeho činu usmívám, tak se usmál taky a objal mě.Necítila jsem se dobře, když mi lhal.Chtěla jsem ho odstrčit, ale to nešlo!

Cítila jsem se hrozně nesvá.Málem jsem omdlela.Omotala jsem mu ruce kolem krku.,, Omlouvám se.Moc se omlouvám, ale já k tomu mám důvod.Sice je vůči tobě naprosto debilní, ale někomu pro mě důležitého by to zachránilo život.",,Komu?",,Narodila se mi sestřička, která má od narození rakovinu.Chtěl jsem ji zaplatit operaci.Jsou jí tři a prý je to v malém stádiu.Za 70 000 Kč je operace.Dalo by se to vyléčit.Ale já neměl peníze.Strašně si vyčítám, že jsem kvůli tomu ohrozil zdraví někoho koho miluju.Mohl jsem tě zabít!Ale já debil jsem to nechápal."

Přitáhla jsem se blíž k němu.Chudák jeho sestřička.Chudák on.Ale opravdu mě mohl zabít.Nevím co by se mnou brácha dělal.Ale on to vlastně není můj brácha.Už ne.

Odtáhla jsem se od něho a podívala se mu do očí.Dala jsem mu pusu na tvář.,,Co to tam děláte? Nějaký nový pozice do Kámasútry?"zakřičel Marek.Podle hlasu to bylo poznat.
Zasmála jsem se.Ale asi to vážně vypadalo blbě.Šimon klečel a já mu seděla na nohou.On mě držel za pas a já ho objímala kolem krku.Nohy jsem měla omotané kolem jeho pasu.

,,Jako špatný nápad to není, ale tohle je lepší! A navíc víš co se stalo?"zvedl se i se mnou já se odtáhla.Začal skákat a běhat po celé zahradě a křičel; Ona mi odpustila! Ona mi odpustila!

Smála jsem se.Doběhl ke mně a chytl mě kolem pasu.Zatočil se mnou objal mě.To už ve dveřích stáli ostatní.To mi tak chybělo.,,Šimone musel si tak křičet? Všichni na nás koukají.A mně je to opravdu nepříjemné."zašeptala jsem mu do ucha.,,Nech to na mně."řekl a šel za Markem.Něco mu pošeptal a on vykulil oči.Pak jsem jenom zpozorovala jak se to posílá dál.Pak všichni odešli a my tady byly sami.

,,Co jsi jim nakecal?"nad mou otázkou zčervenal.,,No..., že... se s tebou chci líbat, a že neručím za to, že se vrátíš jako panna."zasmál se křečovitě.Vykulila jsem oči a dala mu pohlavek.,,Debile."zasmála jsem se.Objala jsem ho.Zase.Ale ono nejde odolat... v jeho přítomnosti mi v břiše poletovali rovnou draci a když se mě jen dotkl myslela jsem si že vybuchnu.

,,Kolik je?"docela jsem se zhrozila, když jsem v dáli spatřila zapadající slunce a za námi už trochu tmu.,,Je... 17:45 proč?"sakra.Já nemám hotovou večeři! Bez odpovědi jsem vletěla do domu.Cestou do kuchyně jsem ze sebe shodila boty a odhodila kabát.

,,Holky! Vy...vy jste to jídlo dodělali?"zakoktala jsem se.Myslela jsem, že si chtěli pokecat s Evou a Lukášem.,,Jo.Bylo nám jasné, že si chcete ehm...povídat."řekla Pája.Koukla jsem se na ni vražedným pohledem a ony se rozesmáli a utekli do obýváku.

Mám ještě čas a tak si zajdu do pokoje pro sváteční oblečení.Musím využít nejkrásnější nové šaty.Nevím proč, ale chci vypadat nádherně.Jako princezna.(viz.média, to oblečení je důležité, jinak ty modelky které je předvádějí si odmyslete.Děkuji)

Už převlečená jsem se vydala do kuchyně.Holky se pořád hihňali.Zakroutil a jsem na tím hlavou a začala nandávat porce jídla.Je nás jedenáct, takže jedenáct porcí.Naservírovala jsem jídlo a odnesla to ke stolu.Zazvonila jsem zvonečkem.Takhle jsme to vždycky dělali.

První zvonění znamená večeři a druhé dárky.,,Jé to voní!"přiběhl Lukáš a Marek.Zasedli
ke stolu a čekali, až si sedneme taky.Když se všichni shromáždili a posedali si kolem stolu.,,Jsem moc ráda, že jsme se sešli v tak hojném počtu a je mi ctí vás na tento nádherný svátek pohostit a poskytnout pobyt po dobu tří dnů."dořekla jsem a celou dobu se koukala na Šimona.

Seděl naproti mně a usmíval se.Ostatní se zvedli stejně jako já a přiťukli jsme si.Popřáli jsme si krásné svátky a pustili se do jídla.

Měla jsem skoro prázdný talíř a někdo mi kopl do nohy.Zvedla jsem hlavu a rozhlédla se.Dívala se na mě Míša, kývla hlavou na Šimona.Měl sklopenou hlavu a tvářil se jako by ho mučili.Působil strašně nervózně, jako by ho něco trápilo.A bál se něčeho...

Zase jsem se na ni podívala a jenom z jejího pohledu jsem vycítila, že o něj má také strach.Bojím se o něho.Co když mu někdo chce ublížit.Nebo mu ublížil.Tak moc ho chci obejmout a říct mu, že bude vše v pořádku...

Dojedli jsme a s holkama jsme začali sklízet ze stolu.Odnášela jsem talíře do kuchyně, když někdo zazvonil.Podívala jsem se na holky, které měli stejně nechápavý výraz jako já.
Podala jsem nádobí Páje šla otevřít.

Za dveřmi byla Jůlie se Samem a Barčou.,,Lidi!"vykřikla jsem a objala je.Jůlka musela pustit Sama.Oni spolu chodí? Tak to mi hezky vyklopí.

,,Co tady děláte? Já myslela, že všichni tři i s Filipem odlétáte na Bahamy? Že je chcete strávit v teple."zarazila jsem se.,,To byla výmluva.Chtěli jsme překvapit, ale Filip má angínu."abyste pochopili, Filip je Báry mladší bratr.

[][][][][][][][][][][][][][][][][][][][]

Zazvonila jsem zvonkem, který oznamoval čas na rozbalování dárků.Zvoneček jsem uklidila a sama si šla sednout do obýváku ke stromečku.Byly tady všichni až na Šimona.
Marek řekl, že se šel převléknout.

Povídala jsem si s Míšou, Pájou, Jůlkou a Barčou.Seděla jsem zády k chodbě.Najednou všichni zmlkli.Upřeně zírali na chodbu a já se otočila.Když jsem ho spatřila měla jsem na moment pocit, že se mi zastavilo srdce a já prodělala mírny infarkt.

Měl černé uplé džíny, modrou košili a to co měl na hlavě mě naprosto odrovnalo.Na hlavě mu doslova zářili jeho nádherné blonďaté vlasy, které jsem vždycky měla obrovskou chuť prohrábnout.

Vyndal si piercing-ještě než sem přišel a rozpačitě se usmíval.,,Šimone, působíš jako džentlmen.A jak se ti povedlo odbarvit?"zeptala se Bára.Holky o všem co se stalo věděli.I o tom co bylo před čtyřmi roky.Dokonce se naprosto smířili s tím, že jsem mu odpustila.

,,Půjčil jsem si Very kondicionér a navíc tohle byly takový barvy na způsob pastelů.To se smývá rychle."vydrmolil a sedl si na gauč ke klukům.

[][][][][][][][][][][][][][][][][][][][]

,,Takže zbývá nám ještě poslední dárek.A to od...Šimona."řekla Páji mamka a usmála se na něho.Podala mu menší krabičku a poplácala ho po rameni.Šíma byl bledý jako na začátku dne.Na sucho polkl a vydal se směrem ke mně.

,,Veru já vím, že jsem to naprosto posral.Já vím, že jestli ti někdy ublížím, což nehodlám nikdy udělat, tak mi neodpustíš.Ale jsi to nejlepší co mě kdy potkalo.Když jsem tě poprvé viděl na táboře, věděl jsem, že s tebou chci prožít každičký den.Asi se zdá, že tě chci požádat o ruku, ale na to jsou ty rány, které jsem způsobil až moc čerstvě zahojené.
A tak se tě ptám,

Budeš mou princeznou?"

A kdo to čekal?
Asi všichni, protože jsem to napsala do názvu 😂
V tuhle sobotu odjíždím na tábor konkrétně na dva týdny a příběhy tak odkládám a budou tentokrát pravidelně vycházet až od září.
Je mi to moc líto, ale snad to tahle kapitolka aspoň trochu napraví ❤💋
Neskutečně moc Vás miluju!!!!
Vaše MICHI_2414