ŠÍLENÝ TÁBOR 2

CO SI TO ŘEKL?

Jen jsem tam vyjeveně stála a čekala až se něco stane.Štěpán už se ani nebránil a jen dostával hodně silné rány do jeho nechutně slizského obličeje.Chce se mi z něj zvracet.

Neznámí z něj slezl-ano doteď na něm seděl-a podíval se na mě.V obličeji mi byl povědomí, ale nedokážu říct, koho mi připomíná.Má světle hnědé skoro blonďaté vlasy, zeleno-modré oči a měl skoro 2 metry! já mám v 16 letech 165 cm!

,,Ahoj Vero.Ty jo...fakt říkal pravdu.Že jsi krásná."řekl neznámí a trochu naklonil hlavu.,,Kdo?"zeptala jsem se na tu nejlepší otázku na světě.,, Šimon.Ty si na mě nevzpomínáš?"zatvářil se docela smutně,,Ehm...promiň a-ale ne."odpověděla jsem a ...moment...Šimon?,,Počkej jakože Šimon?Ty jsi Sam? Jeho brácha!"řekla jsem šťastně.Je to on! 100%!

,,Přece jen si mě pamatuješ kopřivo!"zavýskal Sam a objal mou osobu.,,A ty si zase pamatuješ mou přezdívku!"ano měla jsem přezdívku kopřiva.,,Nejde zapomenout jak jsme tě se Šimkem hodili do kopřiv a ty jsi pak měla úplně popálený záda."
zasmál se vedl mě ke dveřím.

,,Prosím kopřivo."uklonil se a podržel mi dveře.Vyšla jsem na chodbu a čekala až se Sam také uráčí přijít a vypadnout odtud.On, se ale vrátil ke Štěpánovi a ukradl mu klíče.,,Ještě jednou na ni stáhneš ruku ty hajzle a tentokrát už ani ty tvoje hnusný oči nikdy neotevřeš!"zašeptal mu do ucha a vytrhl mu z ruky klíče.
S úsměvem na tváři se vrátil ke mně a chytl mě kolem ramen.Prošli jsme nějakou chodbou a vyšli schody.Ty nás zavedly k otevřeným dveřím, které vedly pryč z této staré továrny.Nebo je to prostě nějaká velká schátralá budova na kraji lesa.

Došli jsme k jeho černému Lamborghini a nastoupili.Konečmě půjdu do tábora! Za ostatníma.Za Pájou, Bárou, Jůlou, Adamem, Nicem a spousty dalšími.A hlavně za Šimonem.Ano asi jsem naprostý magor, že mi zlomí srdce, pak jsme zase BFF, úplná LoveStory, ale já ho mám fakt hodně moc ráda.

Sam zapnul rádio a tam zrovna byla moje srdcovka...Story Of My Live od One Direction.Miluju je, ale nejsem ta bláznivá fanynka, která začne pištět hned jak slyší jejich písničku.Jen miluji Niallův, Liamův, Louisův a Harryho hlas.

Za půl hodiny jsem uviděla ceduli s názvem Jičín. Náš tábor se totiž odehrává kousek za Jičínem na louce kde jsou chatky.Miluju to tady.Znám tady každý strom.Každé stéblo trávy a každý list, který buď spadne nebo se pořád drží na stromu.No dobře možná malinko přehráním, ale znám to tu opravdu výborně.

Sam zabočil a já spatřila kus louky a naši chatku.,,Bohužel budu muset zastavit už tady.Došel mi benzín a jaksi to zpátky do Pardubic nedojedu.Takže tady budu pár dní otravovat."zaculil se a vystoupil z auta.Já udělala to samé, ale s rozdílem, že mi dveře podržel náš gentleman.No jo.Mezi kluky je to takový blázen a naprostý idiot a před dívkami je jako ze škatulky.

,,A jak se vůbec má Davídek.Viděl jsem ho naposled před třemi roky.Klučinu jednoho malikýho."zasmál se a prohlížel si krásnou přírodu.Které je tady mimochodem víc než dost.,,Má se fajn, ale strašně mě sere Nikola."jen chápavé přikývl a poznatek cest, jsme mlčeli.

Dorazili jsme před vchod a uviděli jak celá moje družina s Nicem až na Janu a Stepu sedí u sloupu a polovina brečí a druhá má slzy na krajíčku.Sam mi dal ruku na rameno a šel za nimi.Vím co chce dělat.Takhle to dělal před třemi lety.Jen koukejte.Nebo spíš...čtěte.Ale to je fuk.

Došel k nim a oni na něj otočili hlavu.Pája spustila.,,Same...V-vera s-se..."nedopověděla to a znovu se rozbrečela.Stoupla jsem si doprostřed cesty a pozorovala je.

Sam se ušklíbl a řekl:,,Myslíš Veru, kterou jsem zachránil a ona teď stojí v bráně a kouká na nás?"zadržoval smích.Všichni ke mně otočili hlavy a rozeběhly se za mnou.Objali mě a já se také rozbrečela.Ale ne smutkem jako pokaždé na tomto táboře.Ale štěstím.Jsem neskutečně šťastná!

Odtáhli se a řekli, že to hned jdou nahlásit Tomovi, který se teď domlouvá s poručíkem.Jeho jméno jsem si nazpamatovala.

Všimla jsem si, že jeden člověk mi tady schází.A mně hned docvaklo kdo to je.Nikdo jiný než Šimonek.Můj...ne vlastně není můj.Bohužel.Počkat...co to plácám?

Zvedla jsem hlavu a pár  metrů přede mnou stal Šíma, který taky plakal a a vypadal
u toho božsky.Ne proto, že plakal, ale kvůli vzhledu.Měl červeno-černou kostkovanou košili s ohrnutým límečkem a černé úzké džíny s dírami na stehnech.

Zazubil se na mně a roztáhl ruce ve znamení objetí.Já neváhala a rozeběhla se k němu.Kousek před ním jsem se odrazila z pravé nohy a skočila.Obmotala jsem mu nohy kolem pasu a ruce mu dala za krk.On mě jednou rukou chytil kolem pasu a druhou pod stehny.

,,Miluju tě..."zašeptal Šimo- počkat...

,,Co si to řekl?"

Další kapitola je na světě!!!
a mimochodem ahoj lásky!!!!
dnešní kapitola byla zajímavá ne?
a přibyla nám nová postava!
doufám že se kapča líbila
mám vás ráda
vaše MICHI_2414