ŠÍLENÝ TÁBOR 2

JAK SE V BUDOUCNU ROZHODNETE, ABY JSTE BYLY ŠŤASTNÍ?

Mlčela jsem a hleděla mu do uslzených očí.Je smutný, nervní,  plný očekávání.Abych pravdu řekla, je mi ho moc líto.Tak proč mu neřekneš ano ty blbko! protože nemůžu.Pořád to bolí.,,Alespoň si to nech.Jako památku na naše přátelství.A abys věděla, že tě hrozně moc miluju."pousmál se a do ruky mi vmáčkl krabičku s náhrdelníkem.Vtiskl mi pusu na čelo a odešel.

Aniž bych si uvědomila co dělám jsem se za ním rozeběhla.,,Počkej! Prosím počkej!"
křičela jsem zoufale.Nezastavoval.Běžel stále dál.Směrem k mostu.Počkat...,,Šimone zastav!"

Zastavil.Ale na kraji mostu.Rychle přelezl přez kamené zábradlí a rozpažil ruce.,,Ne!"zakřičela jsem naposledy.Před tím, než skočil.Naklonila jsem se přez zábradlí, dřív než dopadl na kamenitou zem se mi zatemnilo před očima.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Najednou jsem vyletěla do sedu a rozhlédla se po místnosti.Byla to dřevěná chatka s trošku plesnivými dveřmi.Ležela jsem na posteli a vedle rozvrzaném skříně, která vypadala, že se za chvíli rozpadne stál černý kufr se zabalenými věcmi.Na druhém konci nepohodlné postele ležel můj černý Lenovo dotykový mobil, na kterém byl kryt s podpisy mých přátel.Takový jsem měla v 16 letech...

Sáhla jsem si na vlasy.Mám je dlouhé pod lopatky.Ostříhat jsem se  nechala v 19 letech...
Nechápu to.Rychle jsem vstala a vyběhla z chatky.Venku běhaly lidi z tábora jako před 4 lety.Cože?

,,Veru, konečně!"přiběhla Pája a objala mě.,,Počkej! Co je teď za rok?"zeptala jsem se na tu nejdebilnější otázku.,,No...2017.Proč?"Ztěžka jsem vydechla a zapřela se rukama o kolena.,,Co se děje? Jsi v pořádku?"ptala se, se starostí v hlase.,,M-měla jsem sen, že je nám 20 a mám nevlastní sestru Míšu a...a stěhovala jsem se.Pak byly Vánoce a přišel tam Šimon a Marek.Pak spousty dalších lidí.Pak se mě Šimon zeptal jestli s ním budu chodit a hodně se mi omlouval, protože mě nazval děvkou.Já neodpovídala a on pak skočil z mostu."na to jsem se rozbrečela.

,,Pššš...to bude dobrý..."utěšovala mě.Kolíbala se se mnou ze strany na stranu.,,Šimon je teď na marodce.Za trest vytírá záchody.Pamatuješ si na tu stezku odvahy?"odtáhla se a hladila mě po vlasech.,,Ne.Pamatuju si jen ten sen."setřela jsem si rukávem od mikiny slzy a rozhlédla se.Bára si hrála s prckama, Nico něco četl pod stromem a Sebastian se Sky se o něčem dohadovali a u toho se pošťuchovali.

Byl tam i můj bráška, který se líbal s nějakou sympatickou holčinou.Měla dlouhé vlasy, havraní barvy.Vypadali dost zamilovaně.,,Kdo je to?"zeptala jsem se a ukázala na černovlásku.,,To je Nikol.Davidova přítelkyně.Je hrozně milá.Ty si ji nepamatuješ?"
působila dost zmateně.Ale holka, věř, že já byla víc.,,Ne.Já si vzpomínám, že to byla namyšlená bloncka s botoxem až v mozku."na konci se mi zlomil hlas.

,,Pojď, musíš se napít, úplně hoříš."vydechla Pája a přiložila mi ruku na čelo.Bože co to se mnou je? A co ten sen? Ne, nesmíš na to teď myslet.Musíš myslet na to, co se děje teď.
,,Tome! Už se probudila a je hodně zmatená."přiběhla k Tomovi a vše mu ve spěchu vysvětlila.,,Pak si promluvíme.I se Šimonem.Ten kluk nás všechny jednou přivede do hrobu.To už opravdu přehnal."vztekal se Tom a odešel do jeho pracovny.Řekla bych, že zavolá rodičům.

Pája mi v kuchyňce uvařila můj oblíbený čaj, jablko se skořicí a posadila mě do křesla, společně s huňatou dekou.,,Co se stalo?Já si nic z dneška nepamatuju.Jen...jen si pamatuju ten sen.Nebo je tohle sen a já se musím probudit!"začala jsem zase svoje teorie a máchala kolem sebe rukama.,,Vyliješ si čaj ty nemehlo! A ne, není to sen.Žijeme tady v tom světě, v téhle době, v tenhle čas a na tomto místě.Byl to jen sen.Spala si skoro 20 hodin, ani se nedivím, že ten sen byl tak rozsáhlý."hladila mě po ruce a konejšivým hlasem se mě pokoušela uklidnit.