Insanity /CZ/

1.

Arthur si za tu krátkou dobu zvykl na všechny ty prohlídky a tak ho nijak nepřekvapilo, že za pár minut přišla ředitelka celého tohoto ústavu. Nebyla vysoká ani nijak jinak výrazná, ale i přesto vypadala jako někdo, na koho si máte dát pozor. Později zjistil, že se jmenuje doktorka Taylor Newrainová, ale pro teď s ním ani nepromluvila. Jakási sestra mu změřila tlak, nechala mu zapít prášky a nakonec všichni odešli s tím, že si může dělat co chce.

A tak vyrazil na průzkum. Obul si papuče, vyšel na chodbu a rozhlédl se. Dřív, než se mu však podařilo cokoli vykoumat k němu vyrazila celkem mile vypadající dívka v županu a zamávala na něj. "Ahoj!" křikla a objala ho. Potom si rukou zamávala vedle hlavy, jakoby odháněla komára a usmála se. "Jsem Magdalene, ty?" horlivě mu potřásla rukou, až muž skoro zapomněl, na co se ptala.

"Arthur, já... já... Těší mě." vykoktal a pozoroval ji. Ona ho chytila kolem ramen a už ho vedla dolů ze schodů. "Musím tě představit tolika lidem..." uprostřed věty se zarazila a začala intenzivně třást hlavou. "Ticho, ticho, ticho!" zakřičela, on vykulil oči a ustoupil. V tu chvíli ho ovšem zachránila jiná žena, snad padesátiletá a trochu při těle, která přiběhla a Magdalene posadila na schody.

"Klid, klid, tiše. Soustřeď se na mě, ano?" šeptala jí do ucha a pak se otočila na Arthura. "Omluvte ji, je rozrušená. Stane se jí to vždycky, když potká někoho nového. Mimochodem, já jsem Claire."

"Arthur." zvedl náš hrdina obočí a zamrkal. "Copak s ní je?" Claire pohladila dívku po hlavě. "Schizofrenie. Chudák holka." Pak jí ještě něco zašeptala a Magdalene odběhla. "No a je to. Vy jste tady novej, že?" šťouchla do něj loktem a usmála se. "A za copak tě sem zašili?"

"Střílel jsem do lidí. A vy?" Ta žena na něj působila jako milá osoba a potřeboval spojence, takže se rozhodl že na ni bude milý. "No, já jsem zabila svého muže a pak jsem ho měsíc nechala sedět v křesle. Koukal se na fotbal." zadívala se kamsi do dáli a Arthura napadlo, že by se asi neměl tvářit tak zděšeně.

"Aha." přikývl a Claire se vydala dolů po schodech. Následoval ji a když došli dolů, hned k nim přiběhl jakýsi muž. Vysoký, tmavovlasý s takovou divnou čepicí na hlavě. Postavil se k našemu hrdinovi a s vážnou tváří začal mluvit. "Muž, kolem třicítky, psychicky labilní, svobodný bezdětný. Není-liž pravda, drahý Watsone?"

Arthur vykulil oči a jeho společnice se k němu naklonila. "To je Francisco, ale nikdo mu neřekne jinak než Sherlock. Trpí utkvělou představou, že je Velkej detektiv. To by bylo v pohodě, kdyby jednoho krásnýho dne neshodil nějakýho chlápka z vodopádu." Beckeldew přikývl a usmál se na muže před sebou. "Trefil jste se, pane Holmesi." To ho očividně potěšilo a s hlavou hrdě vzhůru odkráčel.

Arthur chvíli jen stál a pak ho něco napadlo. "Slyšel jsem křik." začal. "Ženský, takový děsivý. Nevíš, to se tu děje obvykle?" Claire zakroutila hlavou. "Ne, to byla jenom naše Lethé."

A/N: Claire má doopravdy mluvit hovorově, takže ne spisovně.