Insanity /CZ/

4.

Blázinec. Blázinec. Blázinec. Arthura nikdy nenapadlo, že by to mohl dotáhnout až tak daleko. Jasně, výbuchy vzteku u něj nebyly ničím neobvyklým, ale tohle tedy nečekal. Že tu bude sedět a s partou bláznů, tedy se vražedkyní, schizofreničkou, ženou trpící bipolární poruchou a Sherlockem Holmesem a bude s nimi hrát karty. A že mu to šlo.

Tedy, šlo mu to až do chvíle, než do místnosti, která by se dala nazvat hernou či společenskou místností, vešla Lethé. S úsměvem, ano, s úsměvem kráčela rovnou k nim, přitáhla si židli a sedla si vedle Arthura. Chvíli mu koukala přes rameno a pak udiveně zvedla obočí. "Naprosto nechápu, proč si ty karty necháváš. Ale je to tvoje hra."

Muž nevěděl co jí má odpovědět, protože čím zajímavější se mu  dívka zdála, tím více ho děsila. Bál se jí. Působila na něj jako jeden z těch psychopatů, které vídal v hororech. Byla tak strašně děsivá, že ho to až fascinovalo. Její divoké oči, výraz, vražedný smích. Ano, měla osobní kouzlo.

"Nenávidím fotbal. Proč to hraje?" zasyčela Lethé a muž se zarazil. V místnosti sice byla televize, ale byla vypnutá, takže to nemohlo být to, co ji tak rozzlobilo. Doominique jen zvedla oči a tiše pravila: "Ale, Lethi, tady nic nehraje."

Oslovená se ovšem postavila a rázně vyrazila k místu za rohem, kam doopravdy nemohla vidět a to ani když přicházela. Byly tam počítače a u jednoho z nich seděl muž, tak kolem padesátky a skutečně, on sledoval fotbal. Celá skupinka Lethé následovala se skoro zděšeným výrazem na tváři. Ta přistoupila k muži a zmáčknutím tlačítka Escape zápas stáhla na lištu. Bylo to celkem komické, muž si sundal sluchátka a podíval se na ni. "Hej! co děláš?"

"Ruší mě to. Vypni to." zamračila se a věnovala mu vražedný pohled. Muž povytáhl obočí. "Mám sluchátka. Nemůžeš to slyšet."

V tu chvíli to vypadalo, že Lethé opět vybuchne a fyzicky ho napadne, ale to se nestalo. Jen se zhluboka nadechla. "Víš, umím zabít člověka jen holýma rukama více než dvaceti způsoby. A momentálně mě neuvěřitelně štve tvůj fotbal. A protože už nemám co ztratit, klidně si své ticho vynutím. Takže, jestli máš jakýsi pud sebezáchovy a já vím, že máš, vypni to."

Claire chvíli vypadala, že se pokusí Lethé zarazit, ale neudělala to. Možná, že tušila, že by to jen zhoršila. Muž, o kterém se Arthur později dozvěděl, že ho nikdo moc nemá rád, protože zabil své tři děti, se postavil a zadíval se jí do očí. "A to se tě mám bát, holčičko?"

"Měl bys." sykla a chytila ho za zápěstí, bylo to ovšem v sebeobraně.  Muž jí totiž chtěl udeřit, což se mu nepodařilo. "Nenávidím lidi jako jsi ty. Nenávidím. Jsi stejný, jako ostatní."

S těmi slovy ho odhodila od sebe a otočila se. "A už se na ten fotbal nekoukej." sykla a opustila místnost.

A v tu chvíli se Arthur Beckeldew rozhodl, že se dostane pod slupku Lethé Samuelsové. Ať to stojí co to stojí.