Mnoho povyku pro nic

3.

Na opačné straně města, v jednom z velkých pokojů bílého domu, seděla skupina čtyř chlapců, kteří také čelili problémům s vybráním kostýmu. Nebyla to jen ženská záležitost a posedlost vypadat dobře, protože tito čtyři se s tím potýkali také.

„Hele hoši, já jsem v cajku. Já jdu za Římana," pousmál se vítězně ten nejhezčí z nich (tedy alespoň podle hodnocení děvčat) a spokojeně se rozvalil v lenošce.

„Za jakýho Římana?" optal se hnědovlasý a blonďatý Cameron zakoulel očima.

„Jak to mám vědět? Třeba za Caesara, vždyť je to jedno," máchnul spokojeně rukou.

„No," ušklíbnul se Jeremy, „Caesar byl holohlavý. Řekni třeba, že jsi Marcus Antonius, to byl jeho stoupenec."

„No tak fajn, jsem Marcus Antonius, holky budou šílet. Třeba tam potkám nějakou svoji Římanku," uculil se potěšeně, když si představil pěkná těla dívek ze střední školy.

„Marcus chodil s Kleopatrou," nadhodil hnědovlasý Jeremy, který miloval dějepis a věděl o něm i to, co mnozí ani netušili.

„Proboha Jesi, mlč. Už dost historie. Za co jdeš ty?" odvedl Cameron řeč jinam a pozorně se na něj zadíval. Jeremy, kluk s hnědými vlnitými vlasy, které sahaly až k lopatkám, jen zamrkal.

„Můžu si vzít něco černého a do kapsy si zastrčit hůlku. Řeknu, že jsem Sirius Black," pokrčil ledabyle rameny. Cameron si povzdychl.

„Kriste. To je tak neoriginální, no tak hoši, řekněte taky něco."

Naráz se pozornost přesunula na zbylé dva chlapce, kteří stáli vždycky tak trochu mimo. Randell, černoch s dlouhými dredy, se pousmál.

„Já jdu za Boba Marleyho, to je dost dobrej kostým," řekl potěšeně.

„No, skvělý. Jeden horší kostým než druhý," přisolil naštvaně Cameron znova.

„A co jako řešíš? Stejně budou všechny holky v minisukních, na hlavě budou mít ouška a budou tvrdit, že jdou za kočičky," vyplivnul jedovatě Jeremy a pak se sám pro sebe uchechtnul.

„Já mám třeba kostým zombie. Nic lepšího mě nenapadlo," prohlásil znuděně poslední z nich – bledý chlapec Chad s pískovými vlasy, který trávil celé dny v posilovně, ale i přes jeho pořádně namakanou postavu nebyl dívkami moc obletován. Asi za to mohl fakt, že byl tichý a dokázal se bavit zásadně jen, když měl vypito. Ale i přes to patřil do této podivné partičky, která ho měla docela ráda.

„Fajn, končím. Kašlu na to," prohlásil otráveně Cameron, „Běžte si, za co chcete, mně to je fakt jedno. Ale spoléhám aspoň na tebe, Jesi," řekl blonďák s prosebným pohledem upřeným na hnědovlasém chlapci se zálibou v cigaretách. Jeremy neochotně kývl a pak si povzdychnul.

„Tahle akce nám dá fakt zabrat, do prdele."

„Ale když budem mít dobrý kostýmy, jako že budem, holky nám padnou k nohám," řekl Randell a Cameron se začal smát.

„Holky netouží po ničem jiném než po Marleym, to si piš. Proč nejdeš třeba za Jacka Sparrowa? Taky měl přece dredy."

„Je snad Jack černej?" neodpustil si pichlavě Randell.

„Tak si kup bělidlo, já už fakt nevím," zaskuhral Cameron, ale pak se svému vtipu sám zasmál. Sakra, vybělenej černoch, to je sranda. Jeremy na něj upřel svůj ironický pohled a protočil oči.

Abych řekla pravdu, Jeremy byl z celé této party ten nejchytřejší. Cameron byl každým kouskem svého těla hrdý a vášnivý fotbalista, tomuto sportu věrně oddaný.

Randell byl kluk, který díky trávě, kterou kouřil jako jeho největší vzor Bob Marley, neustále létal v oblacích a usmíval se. Byl to pozitivně naladěný kluk, který miloval biologii a chemii.

Chad, jenž trávil spoustu času v posilovně, ačkoli ho sport ani posilování nikdy nebavily, byl chlapec, který o sobě málokdy mluvil – rád ostatní poslouchal a byl k dívkám velice pozorný. Ale to není zrovna povaha, kterou dívky vyhledávají, takže trávil čas především sám.

Výjimkou byl Jeremy. Byl to chlapec, který se rád vzdělával, především se zajímal o historii a literaturu. Nechtěl být ale žádným šprtem, takže si stabilně udržoval aspoň trochu špatné známky. Byl ovšem jediný z kluků, který se žádným způsobem nezajímal o holky. Jak sám tvrdil, ještě nikdy nepotkal žádnou holku, která by mu stála za námahu, a to i přes to, že byl u dívek velice oblíbený a nejedna do něj byla zamilovaná.

Tahle parta byla velice zvláštní a každý z chlapců byl úplně jiný, ale i tak byla tato skupinka stálou již od prvního ročníku. A jakýmsi záhadným způsobem spolu vycházeli.

-

Jolene se nikdy nenechávala strhnout davem. Stejné pravidlo si určila i teď, když celá škola navštěvovala nejrůznější obchody s kostýmy ve snaze najít něco originálního, co ještě nikdo nemá. Stalo se tak, že většina dívek se uchýlila k nejrůznějším králíčkům a kočičkám, zatímco chlapci sázeli na masku příšer, kterou si stejně z hlavy následně sundali.

Jo z toho byla nesvá. Nejen, že na žádnou akci nikdy nechtěla, protože ji to nezajímalo, ale taky ji rozčilovalo, že to nikdo nebere vážně. Dokázala si představit, že nikdo nebude mít doopravdový kostým se vším všudy, každý si své masky postupně sundával, až z toho zbyla hromada opilých válejících se lidí, jako tomu bylo loni, když v dobu halloweenské party odcházela z divadla domů.

Ale protože Jolene byla ráda jiná, rozhodla se, že bude vybočovat z davu i tentokrát, a vezme si kostým, který určitě nikdo jiný nebude mít. A uprostřed nejlepšího se tiše vypaří a bude doufat, že už nikdy se na žádné podobné akci neocitne.