Mnoho povyku pro nic

16.

Jakmile se Jolene začetla do řádků rozečtené knihy, ozvalo se zazvonění. Předpokládala, že to bude Margaret, proto se ani neobtěžovala, aby byť jen zvedla hlavu. Zvonění se ale ozvalo znova a pak ještě jednou. Jolene se zamračila. Věděla, že doma jsou samy dvě s Angelinou, proto jí bylo divné, proč ještě nešla otevřít, zvedla se proto tedy z postele, na které doteď pohodlně seděla a rychlým krokem sešla schody dolů.

Jakmile otevřela dveře, jen protočila oči a pomyslela na to, že kdyby zůstala radši sedět v pokoji, tak by udělala daleko lépe.

„Je doma Angie?" vychrlil na ni příchozí, jemuž celý obličej zakrýval obrovský pugét růží.

„Taky tě velice ráda vidím," zamumlala hlasem, z nějž přímo odkapával sarkasmus, a opřela se o zárubeň dveří.

„Jolene, nemám na to čas. Je Angelina doma?" řekl Cameron mírně podrážděným hlasem.

„Co jí chcete, pane 'jsem nadutý tupec a podvádí mě holka'?" neodpustila si Jolene malé rýpnutí a pak se ušklíbla.

„Chci se jí omluvit," zavrčel blonďák, který očividně postrádal veškerou trpělivost a rozhovor chtěl co jak nejdříve ukončit.

„Ale? A co tak najednou?" založila si Jolene ruce na hrudi a horečně začala uvažovat. Že by Jeremy nelhal? Opravdu měl zájem o jejich usmíření? Nebo už možná i vykonal svůj nápad?

„To není tvoje věc. Je doma?"

„Ne."

„Má tady bundu a boty. Nelži mi," syknul Cameron rozčileně a jednou rukou Jolene odsunul, aby mohl projít do chodby, ta ho ale zuřivě popadla za ruku a přitáhla si ho k sobě tak silně, až na ni šokovaně vykulil oči.

„Jestli jí ještě někdy ublížíš, tak si z tvých střev udělám smoothie, Camerone," zavrčela mu do obličeje a ten jen zmateně přikývl. Neznal ji sice, ale vzhledem k její vizáži si byl celkem jistý tím, že to nebyla planá výhružka. Jolene ho teda pustila a zabouchla za nimi dveře. Počkala, až si Cameron sundá boty a bundu, než se vydala po schodech nahoru. Před Angelininým pokojem se na chvíli zastavila, zaťukala a pak vešla dovnitř.

„Máš návštěvu," oznámila ji a její sestřenice jen svraštila obočí. Odložila notebook, který jí doteď ležel na kolenou, a zvedla se. Černovláska uhnula a nechala Camerona, aby vešel do pokoje. Angelina jen zalapala po dechu.

„Co tady děláš?" vyštěkla na něj naštvaně a pak si založila ruce v bok. Cameron k ní natáhl ruku s kytkou, ale ona se ani nepohnula, proto ruku zase svěsil.

„Přišel jsem se ti omluvit za všechno, co jsem udělal a řekl."

„Nevím, jestli jsem na to zvědavá," řekla Angelina a skenovala ho pohledem, který kdyby vraždil, tak by byla z Camerona sekaná.

„Angie, prosím. Miluju tě a vždycky jsem tě miloval. Udělám vše, co budeš chtít a co bude v mých silách, jen abych ten vztah zachránil," odvětil odhodlaně. Jolene za ním protočila oči tak moc, že kdyby mohly, tak se jí zaseknou někde v hlavě. Zajímalo ji, co se stalo takového, že Cameron naprosto změnil své smýšlení a uvažování.

„Takže já ti teď mám padnout k nohám jako nějaká pitomá husa nebo co?" štěkala Angelina čím dál víc, až Jolene nemohla uvěřit tomu, že tohle je vážně její sestřenice. Cameron se pohnul o několik kroků dopředu a znova natáhl ruku s obří kyticí. Angelina si ho váavě přeměřila pohledem a pak mrkla dozadu na Jolene, která si odkašlala.

„Jestli chceš, já ho vyhodím," nabídla se jí ihned a Cameron k ní stočil pohled.

„Neudělám nic špatného, přísahám," šeptl umučeně. Kdyby měla Jolene kouska citu pro toho blbečka, možná by jí ho bylo i líto, ale protože ho neměla ráda, tak si jen odfrkla a vyšla z místnosti. Ještě předtím ale Angelině němě naznačila, že kdyby se cokoliv dělo, tak stačí zavolat, a ona už se o to postará.