Mnoho povyku pro nic

12.

Ten den už neměl Jeremy náladu vůbec na nic. Nakonec se mu podařilo přesvědčit Camerona, aby si svou hádku s Angelinou vyřešil někde na klidném místě, proto  se rozhodli, že půjdou k chlapci domů. nechápavá dívka to nebrala nijak špatně, jakoby snad nevěděla, co provedla, ale Jeremy jí moc nevěřil. Bylo mu Camerona líto, protože té dívce obětoval naprosté maximum a ona mu za to dala jen tohle.

A nad tím vším přemýšlel celou cestu, co kráčel k malému bílému domku uprostřed tiché upravené ulice. Batoh měl přehozený jen přes jedno rameno, levou ruku zastrčenou v kapse kalhot. Dělával to tak vždycky. Měl na sobě jen mikinu, protože mu nebyla zima, a dlouhé vlasy si nechal volně vlát kolem obličeje.

Došel až k brance, kterou otevřel a vešel do malinké předzahrádky. Vystoupal po schodech na terasu a krátce zazvonil. Už po chvilce se otevřely dveře a v nich stála malá černovláska, oblečená v příliš velkém tričku, dlouhé vlasy rozpuštěné všude kolem těla.

"Ahoj," pozdravil ji přesně ve chvíli, kdy ona řekla:

"Pojď dál."

Oba se nervózně zasmáli, zatímco na sebe rozpačitě hleděli. Možná proto, že Jolene pořád stála ve dveřích, takže Jeremy nevěděl, jestli teda může vstoupit nebo ne. Po chvilce černovláska zatřepala hlavou a odstoupila od dveří, aby chlapec mohl vejít dovnitř.

"Po schodech nahoru," oznámila mu a nečekala na něj, až se zuje a sundá si mikinu, prostě pokračovala v chůzi. Jeremy přikývl, protože od ní čekal už opravdu cokoli, a po chvilce se opravdu vydal po schodech nahoru. Jolene byla dokonce tak hodná, že mu nechala otevřené dveře, takže věděl, do jakého pokoje vstoupit. Ještě se před překročením prahu zhluboka nadechnul, protože cítil, jak se celý třese. 

"Původně jsem nechtěla, abys šel ke mně, ale za chvíli se vrátí strýc z práce, takže bychom ho v kuchyni rušili," řekla dívka, když chlapec vstoupil do jejího pokoje, který ho naprosto ochromil. 

Překvapila ho útulnost pokoje, jeho zařízení a také... Shakespeare přes polovinu jedné stěny. Jolene čekala, až se chlapec dostatečně vynadívá na všechno kolen, než zakašlala. 

"Přinesla jsem ti židli," nadhodila. Jeremy se zastyděl, že tak udiveně zírá kolem, proto jen přikývl a posadil se ke stolu.

"Máš to tady moc hezké," poznamenal, aby si nepřipadal moc nezdvořile.

"Díky," zamumlala Jolene, která byla stejně nervózní jako on.

"Nevěděl jsem, že miluješ tak moc Shakespeara," mluvil dál, protože se za každou cenu snažil vyhnout tomu pověstnému trapnému tichu.

"Myslím, že o mně nevíš ještě hodně věcí," zasmála se sarkasticky dívka a myslela jen na modré renesanční šaty z halloweenské party, které byly složené v tašce až na dně skříně pro případ, že by ji Jeremy otevřel. Což doufala, že neudělá, protože by to znamenalo jen jediné- že u ní už nemá žádnou šanci, když nerespektuje její soukromí. 

Jolene nevěděla, jestli u ní Jes vlastně nějakou šanci má. Nedívala se na něj jako na kluka, se kterým by si mohla něco začít, vlastně jí přišlo, že je to úplně normální kluk jako všichni ostatní, akorát s tím rozdílem, že uměl být i docela milý a nebyl úplně škaredý. Ale sama ve své hlavě ještě nebyla schopná rozeznat, jestli se jí úplně líbí nebo ne. 

A Jeremy nevěděl, co má odpovědět na její poznámku, proto jen zmateně přikývl a vytáhl z batohu sešit matematiky, kterou potřeboval doučit. Ale poprvé v životě mu na známce vůbec nezáleželo. Chtěl si s Jolene vyměnit svoje názory o tom všem, co se ten den stalo.

"Jo, já... Chtěl jsem s tebou mluvit," vyhrknul zničehonic a dívka, která v ruce svírala tužku, se malinko vyděsila. V tu chvíli mu došlo, že by takto začínat neměl, přece jen to znělo, jako by jí chtěl vyznat lásku nebo nějakou podobnou hloupost. A tak radši zmlknul, zatímco Jo na něj upírala svoje velké modré oči, které zářily jako noční obloha posetá hvězdami.

"Dneska to bylo hodně... ehm... divný. Myslím, ve třídě."

"Co přesně myslíš? Tu věc s Angelinou?" zeptala se na rovinu, jako by ten nepříjemný rozhovor chtěla mít už za sebou a Jes přikývl.

"Bylo to hodně... zvláštní. Popravdě, od ní jsem nic takového nečekal," neodpustil si Jeremy, který doslova prahnul po vysvětlení. chtěl znát důvod počínání té blonďaté holky.

"Já vůbec nevím, co se stalo," zavrtěla Jolene hlavou. 

"No, já ani nevím, jak ti to mám říct," vydechl přebytečný vzduch a krátce se zasmál. Poškrábal se ve vlasech, než ruku spustil zpět dolů.

"Angelina prostě podvedla Camerona."

"To je hloupost," oponovala ihned Jolene se zavrtěním hlavou, "Angelina je do něj zamilovaná už od prvního dne, kdy ho na škole potkala, a všemožně se snažila, aby si jí všimnul. Není hloupá, aby teď nechala svoji lásku jít."

"Ale Jo, viděla to už celá škola. Stalo se to na tom zápase."

"Byli jsme tam taky," připomnělo mu děvče, ale pak se zarazila.

"Jenže jsme potom odešli, vzpomínáš? Tu fotku viděli snad všichni. Je to nějaký kluk a Angie, je sice vyfocená zezadu, ale tu její postavu a blonďaté vlasy známe úplně všichni," řekl Jes.

Jolene tomu nemohla uvěřit. Proč by tohle Angelina dělala? Camerona milovala víc než všechny kousky oblečení v jejím šatníku, byl to její splněný sen. 

"Chci tu fotku vidět," prohlásila Jolene. Jeremy neochotně vytáhl mobil z kapsy a najel na facebook, kde nějaký vtipálek fotku přidal na stránky školy. Bylo ještě brzo na to, aby to někdo stáhl, proto tam fotografie stále byla. Otočil displej směrem k Jolene a ta jenom zalapala po dechu.

Byla v šoku. Zmatená. Nechápajíc. Proč?

"Ten kluk je hnusný," řekla. Jeremy se zasmál a pak si uvědomil, že to bylo poprvé, co Jo dala najevo něco o svém vkusu na chlapce. 

"Nelíbí se ti?" zeptal se opatrně, jako by doufal, že uslyší něco... pěkného. Pěkného na svoji adresu.

"Ne, je odporný. Má na ksichtě beďary, oblečení jako křupan a na hlavě rovný kšilt. Co holka může mít z takového kluka."

"Radši Shakespeare?"

"Neříkám, že byl Shakespeare hezký," zavrtěla hlavou, "Byl to jenom génius. A měl krásné vlasy," dodala nakonec a pak, když se podívala na Jeremyho, automaticky zčervenala a cítila se nepříjemně. Vždyť Jeremyho vlasy vypadají úplně stejně. Ten se jen potutelně usmíval a nkde uvnitř sebe potlačoval obrovskou radost.

"No," odkašlala si, aby vycouvala z trapné situace, "Nečekala jsem, že se tohle stane. A pokud to Angelina udělala, je jen hloupá holka, která si neváží toho, co má. Nebo se s Camernem pohádali, nebo tak něco, já fakt nevím."

"Kdyby se pohádali, tak by mi to Cameron řekl. Všechno klapalo, po všech stránkách. Nechápu to."

"Já taky ne," povzdychla si Jolene a v místnosti se rozhostilo ticho. Jeremy sledoval její ruce, které byly bílé jako první zimní sníh, zatímco ona nervózně obracela prstýnek mezi prsty.

"Myslím, že bychom měli jít na tu matiku," nadhodila nakonec Jolene, která se cítila jako, že je někým zkoumána a to jí vadilo. 

"Tak jo," souhlasil Jes a přitáhnul si židli blíž ke stolu.

Vlastně se ani nebyl schopen na učivo soustředit. Jeho pozornost (ač to úplně nechtěl), rozptylovala chytrá černovlasá dívka sedící vedle něj, která ladnými pohyby sepisovala do sešitu číslice.