Mnoho povyku pro nic

11.

Ihned po skončení zápasu se celá veselá partička setkala u šaten fotbalového mužstva. Očekávali velkou akci, protože jejich školní tým opět porazil Winstonovu střední školu a měla se konat veliká oslava. Angelina byla pyšná na Camerona, který v posledních pěti minutách střelil rozhodující branku a tím tak vyhrál zápas.

Když převlečení a osprchovaní fotbalisté konečně vylezli z šaten, první, koho mohli spatřit, byla krásná blonďatá Angelina, která se ihned pověsila na hlavního hrdinu zápasu. zasypala Camerona hromadou polibků, které byly tak šťastné, že se oba doslova vznášeli. Randell a Chad museli uznat, že ještě nikdy neviděli Camerona takhle šťastného, jako právě s dlouhonohou blondýnkou.

Když se ti dva od sebe odtáhli, byl Cameron zasypán zbylými přáteli, objetími a gratulacemi za skvělý zápas. Ale přesně v ten moment se chlapec zarazil a...

"Kde je Jeremy a Jolene?" zeptal se nahlas. Rázem se všichni začali ohlížet kolem sebe a první, kdo se zasmál, byla Angelina.

"A už je ruka v rukávě," šeptla rozrušeným hlasem, když popadla Camerona za ruku.

Nikdo z přítomných tomu nemohl uvěřit. Ti dva, kteří se vždy tolik nesnášeli? Nemohli být ve stejné místnosti bez toho, aby ho Jolene nezasypala urážkami? Bylo to tak divné a nepravděpodobné, že se to zdálo jako nějaký ujetý sen.

Ale Jolene ani Jeremy se nechtěli bavit o minulosti. V tu dobu, co ostatní gratulovali Cameronovi, ti dva kráčeli vedle sebe po chodníku, měli mezi sebou výraznou mezeru, ale i tak spolu komunikovali. A smáli se.

Jeremy právě vykládal nějakou veselou historku z dětství a Jolene se bavila. Bylo to úplně něco jiného, než kdy s ním zažívala. Ani nemohla uvěřit tomu, že je opravdu tak fajn. A Jeremy zase nechápal to, že si nikdy nevšiml, jak moc je ta malá černovláska krásná.

"Mě by jen zajímalo, jak ten fotbalový zápas dopadl," prohlásil po chvilce Jeremy.

"A mě zas ne. Angie bude z Camerona hotová, i kdyby na to hřiště ani nevběhl," pokrčila rameny Jolene a tentokrát to byl Jes, kdo se začal smát.

"Came, hrál jsi skvěle! Ale já jsem tam ani nebyl," zakdákal smíchy Jes a Jolene se k němu se smíchem přidala, takže tam stáli vedle sebe na ulici a oba se mohli smíchy potrhat.

Jolene se musela zhluboka nadechnout a zachytit se kovové značky, aby nespadla na zem, protože velký nával smíchu jí znemožnil normálně dýchat. Když se oba dva uklidnili, klidně pokračovali v cestě. Bůhvíproč, ale když byli spolu, bylo naráz vtipné úplně všechno.

Jeremy doprovodil Jolene až k domu a prostým: "Ahoj," se oba dva rozloučili. Nikdy by si nepřiznali, že ani jednomu se nechtělo odejít, na to byli oba dva moc tvrdohlaví.

Jakmile Jolene dorazila do svého pokoje, lehla si na postel a přemýšlela nad událostmi, které se toho dne staly. A protože ji to zaměstnávalo víc, než by chtěla, chytila do ruky první knihu a začala ji číst od stránky, kterou otevřela.

A překvapilo ji, jak moc jsou Beatrice s Benedickem z knihy Mnoho povyku pro nic podobní jí a Jeremymu.

-

"Tak co?"

"Co?" zamračil se Jeremy, který dělal, že neví, kam Cameron tou otázkou míří.

"Nedělej blbého, máš vyšší IQ než my všichni dohromady a najednou nevíš," zabručel blonďák.

"Nic jsme spolu neměli, jasný?"

"Hele, Jesi, já to přece vím, nejsem pitomej. Jde mi jen o to, co jste spolu dělali, nic víc," pokrčil Cam ležérně rameny.