Mnoho povyku pro nic

17.

"Mám pro vás návrh na zítřejší večer," začala Angelina. Cameron, Jeremy a Margaret se na ni nechápavě zadívali.

"Půjdeme do divadla," řekla a než vůbec stihla doříct podrobnosti, Margaret s Cameronem začali ihned hlasitě protestovat.

"Pojďme radši do kina," zaprosila Meg a upřela na Angelinu pohled.

"Ne," odpověděla jí blondýna rázně, "Půjdeme do divadla. Už jsem koupila lístky."

"Ale proč?" zasténal Cameron znuděně. Jeremy nepochopil vůbec nic. Nechápal, proč jde on i Margaret, vlastně ani netušil, proč ho Angelina zve.

"Protože tam hraje Jolene. A já ji chci podpořit," odpověděla Angelina rázně. Cameronovi ihned svitlo, protože mu to vše došlo, neřekl ale nic, aby to neprozradil. Jeremy zpozorněl a úžasem otevřel pusu.

"Ona hraje v divadle?" zeptal se tichým hlasem a blondýnka s úsměvem na tváři přikývla. Dlouhovlasý chlapec nepochopil nic. Proč to nevěděl? Když se však podíval na Camerona nebo Margaret, zjistil, že ani jeden z nich o tom také neměli sebemenší tušení.

"Ale proč podpořit? Ještě nedávno jste se nesnášely," namítla Margaret a naštvaně si založila ruce na hrudi. Angelina na ni upřela pevný pohled.

"Protože když jsem prožívala to nejhorší období, tak to byla ona, kdo za mnou přišel a chytil mě za ruku," vyštěkla tak tvrdým hlasem, až se Margaret studem skoro propadla do sedačky. Pravda, ona se na ni vykašlala, ale řešila svoje problémy, to jí Angelina nemůže zazlívat.

"Prostě jsem se rozhodla, že půjdeme, sedneme si tam a pak jí na konci zatleskáme. Pomůžeme jí, jako ona pomohla mně," rozhodla Angelina tím dala jasně najevo, že se o tom nebude diskutovat. Jeremy jen seděl, zařezaný do pohovky, a snažil se to všechno si utříbit v hlavě.

Jeho vlasy zrovna nebyly v nejlepším stavu. Dole na bradě se mu zrovna vytvářel další otravný pupínek. A taky mu chyběl oblek. A kravata.

Hbitě se zvedl z pohovky a rázným krokem přepochodoval celý obývací pokoj. Ještě slyšel, jak za ním jeho zmatení přátelé volají, kam vlastně jde, ale on si rychle oblékl bundu a vyrazil z domu.

Jestli má jít zítra do divadla, musí nějak vypadat.

-

Jolene se ještě nikdy necítila tak nervózní. Měla pocit, že vše na generální zkoušce naprosto kazí, nic se jí nedaří a text jí vypadává z hlavy. Napadlo ji, že by se možná cítila lépe, kdyby měla v hledišti někoho, na koho by se mohla zrakem upnout, ale netušila koho. S tetou a strýcem si sice rozuměla, ale ani jeden z nich nevěděl, že navštěvuje tento kroužek (tvrdila jim, že má doučování, protože se příliš styděla) a s Angelinou se její vztah sice v poslední době změnil, ale byla si jistá tím, že by stejně neměla zájem sem přijít.

Madam Prescottová byla ještě víc rozladěná než obvykle (byť to normálně bývala celkem milá ženská) a cepovala je za vše. Bylo to i pro ni velké vystoupení, protože porota, sestavená z těch nejlepších divadelních lektorů, si nejen vybírali nadané žáky pro Shakespearovo divadlo v Londýně, ale také hodnotili jednotlivé divadelní soubory a podávali o nich recenze na internetu.

Jolene byla tak moc nervózní, že skoro zakopla o své dlouhé šaty, které měla na sobě, několikrát se zakoktala a taky zapomněla text. Madam Prescottová ještě na poslední chvíli chtěla vyladit všechny detaily, dokonce doufala v to, že by se Petrucccio a Kateřina mohli na konci políbit, ale tohle rázně zavrhla Jolene, která o něco takového neměla zájem.

Bála se zítřejšího dne tak stejně tak moc, jako se na něj těšila. Každé vystoupení jí přinášelo pocit štěstí a euforie, a o to se v žádném případě nechtěla nechat připravit. V hlavě jí však šrotovalo to, co se stane, pokud ji do divadla nevyberou, pokud je nezaujme. Neměla žádný boční plán, kterému by se chtěla věnovat, tohle bylo to jediné, co chtěla v životě dělat. A nemohla navždycky zůstat v malém místním divadélku.

Po skončení generální zkoušky unaveně klopýtala domů. Věděla, že si musí dát pořádnou sprchu, najíst se a ihned jít spát, protože další den byl nejdůležitějším dnem jejího života. A ona to za žádnou cenu nemohla pokazit.

-

Ten večer ležela Angelina stulená vedle mírně chrápajícího Camerona, koukala do stropu a přemýšlela nad vším, co jí mozek zrovna náhodně promítl. Na nějakou dobu se však myšlenkami zastavila u Jolene. Co je vlastně její sestřenice zač? Vždy si o ní myslela, jak je zlá a necitelná, ale v poslední době ukázala, že v krizových situacích se může spolehnout jen na ni. Dokonce si o ni dělala i starost, což Jolene málokdy dělala.

Přes to všechno, jak se kdy její sestřenice chovala, vlastně nebyla vůbec necitelná. A jak se ukázalo, dovedla být empatická, též zranitelná, dokonce i milá.

Angelina nakonec došla k tomu, že po nehodě jejich rodičů se Jolene prostě začala bránit proti všem. Očividně se na nikoho nechtěla upnout. Ta ztráta nejbližších z ní udělala člověka, kterým je teď.

Ale Angelina byla rozhodnutá tady pro ni být, podpořit ji, a pokud by to šlo, najít jí toho nejlepšího kluka, který pro ni bude schopný udělat vše. I když, jak nad tím tak přemýšlela, ten kluk se možná našel už sám. Jen je třeba ho popostrčit.

A to už byla schopná Angelina zařídit.