13.

106 13 3
                                    

Cameron vrhnul pátravý pohled po Angelině, která právě překročila práh jeho pokoje. Nevěděl, co ji řekne, ani jak začne, ale chtěl to řešit. Musel to řešit.

"Ahoj," povzdychla si dívka a natáhla k němu paže, aby ho mohla obejmout, ale chlapec jen zarputile stál jako kus skály a nepohnul se, takže blondýnka svěsila ruce zpět k tělu.

"Já vůbec nechápu, co se děje," řekla a naráz se Cameron nemusel starat o to, jak začne. Tahle věta ho totiž tak dopálila, že mu na čele vyskočila žíla a jeho líce zčervenaly.

"Ty nevíš? TY NEVÍŠ?!" zakřičel po ní, až blonďaté děvče uskočilo o pár kroků dozadu. 

"Já nevím, co se děje, chápeš? Nevím, proč jsi na mě tak naštvaný," zamumlala. 

"Jo? Tak dobře," začal, načež se přehraboval kapsami, aby našel svůj telefon. Ihned najel na požadovanou stránku, kterou otevřel a displej namířil Angelině k obličeji.

"Tak co je tohle, no?! Hrála sis na to, jak moc mi fandíš a přitom..." 

Dívka zalapala po dechu. Jistěže, ty vlasy, ta postava... Ale nebyla to ona. Přece by poznala sebe samu a věděla by, co udělala a co ne.

"To ale nejsem já," zavrtěla klidně hlavou. Nemohla se nechat rozhodit, ona byla čistá.

Cam nevěděl, co jí má na takovou větu odpovědět. Celá škola, dokonce i jedinci, kteří o nich do té doby ani netušili, najednou věděli, že ta blondýna podvádí svého přítele.

"Celá škola to ví, Angie. Kdyby ses k tomu aspoň přiznala, všechno by bylo lepší."

"Nemám se k čemu přiznávat! Celou dobu jsem seděla na tribuně vedle Margaret, Randella a Jeremyho s Jolene."

"Jenže pokud vím, Jeremy s Jolene a dokonce i Margareta s Randellem potom odešli."

"A co já s tím mám dělat? Měla jsem je tam držet, abych měla nějaké stupidní alibi pro tebe?!"

Angelině už začínala docházet trpělivost. Tohle nesnesla, ne ona, která byla celou dobu šťastná a zamilovaná až po uši.

"Proč se mi prostě nemůžeš normálně přiznat a nerozejdeme se v klidu?"

"Já se s tebou nechci rozejít, Came! Miluju tě!" vyhrkla dívka ihned. Ta slova ji neskutečně vyděsila. 

"Nebudu chodit s děvkou, co mě jenom podvádí," odfrknul si a Angelina leknutím ztuhnula. Tohle nečekala. Ne, tohle nemohla být pravda.

"Camerone, co to... Co to znamená? Co ode mě očekáváš?" zeptala se zmateně.

"To, že mi řekneš pravdu," nedal se chlapec odbýt. Dívka ho sledovala pátravým pohledem a musela se zevnitř kousnout do tváře, aby se bezmocí nerozplakala. Tohle není pravda, ona přece celou dobu seděla na tribuně a hrdě fandila svému příteli. 

"Zlato, já ti nemám co říct. Tohle nejsem já. Přece mi musíš věřit," zašeptala a dovolila tak první slze, aby vytekla z jejího oka. A hned ji následovala další. Cameron zůstal stát na místě. Mísily se v něm dva pocity. Ten první mu říkal, že je to děvka, která ho podvedla, ale ta druhá část mu říkala, že toho má nechat, obejmout ji, pořádně ji sevřít v náruči a už nikdy ji nepustit. 

Jenže se nemohl rozhodnout, co z toho chce udělat, proto stál jen tak na místě a neřekl ani slovo. Sám byl natolik zmatený a vyčerpaný, že jenom sledoval svoji přítelkyni, jak jí z očí tečou potoky slz, zatímco si je snažila setřít pryč.

"Proboha, Came. Já jsem do tebe zamilovaná už od prvního okamžiku, kdy jsi kolem mě prošel po školní chodbě, copak to nechápeš? Nikdy bych nebyla schopná tohle udělat."

Mnoho povyku pro nicKde žijí příběhy. Začni objevovat