Mnoho povyku pro nic

19.

„Ach, panebože, Jolene. Alexi," ozvalo se za jejich zády. Oba dva se ihned otočili a nechali madam Prescottovou, aby je oba dva sevřela v náručí.

„Byli jste naprosto perfektní. Nebyla tam ani jedna chyba, škoda, že tu nádheru nemohl Shakespeare vidět!"

„Bez vás bychom to nikdy nedokázali," odpověděl zcela vážně a upřímně Alex a Jolene jen pokývala hlavou. Madam Prescottová se začervenala.

„Ale prosím vás, ve vás je to herectví zakořeněno! Já jsem vás jen trošku vylepšila, všechno je to vaše zásluha!" odpověděla.

„No a co..." načala Jolene, ale nebylo třeba pokračovat, protože všichni se hned dovtípili, kam tou otázkou dívka směřuje.

„Odjeli. Prý se mi ozvou zítra, pokud si vás vyberou, ale nevypadali zklamaně. Podle mě se jim to líbilo." Madam Prescottová ctěla ještě ve své myšlence dál pokračovat, ale vtom se ozval obrovský randál. Bylo slyšet dusot bot, řinčení padajících věcí a křik.

„Co- co tady děláš? Tady nemáš co pohledávat! VYPADNI!"

Jolene a Alex se polekaně otočili a koukli na sebe. Ze dveří zničehonic vypadl uřícený Jeremy, za nímž se hnali hned tři muži, kteří se ho pokoušeli zastavit.

„Jo," vydechl posledním dechem a upřel na ni oči. Ta jen zůstala stát jako zkamenělá.

„Co se děje?" zeptala se ho nervózně a v ten moment ho dva muži chytili za ruce.

„Ne, já s ní musím mluvit," hájil se ihned Jeremy a házel sebou, aby se ze sevření vymanil.

„Tole není tvoje místo, mladej," zavrčel na něj třetí, který stál vzadu, a Jeremy sebou škubl. Jolene se mezi ně postavila.

„Počkejte, počkejte, já ho znám!" zastavila je ihned rázně, přičemž u toho máchala rukama jako pomatená.

„Ale tady nemá co dělat, slečno."

„Hned ho pošlu pryč, slibuju," přitakala. Muži neochotně Jeremyho pustili, který zahýbal lokty, aby dostal trochu prostoru a udělal dva kroky, kterými překonal vzdálenost mezi ním a Jolene. Ta jen zalapala po dechu.

„Řekneš mi, co se děje?"

„Potřebuju s tebou mluvit."

Tahle otázka ji strašně moc vyděsila, a když sklopila hlavu a uviděla, co má vlastně na sobě, pochopila proč. Chtěl jí říct, jak strašně ji nesnáší a že je neskutečná lhářka. Že mu ublížila, když si z něj dělala legraci a přitom moc dobře věděla, že ta neznámá dívka na party je ona sama.

Jeremy na ni ale nezačal křičet, místo toho ji chytil za obě ruce, což ji přinutilo zmateně zvednout hlavu a podívat se na něj.

„Jolene, já... Nechápu to, co se děje. Nerozumím tobě a už vůbec ne sám sobě, nikdy jsem si ani nemyslel, že se tohle někdy stane, ale... Já tě miluju," řekl tichým hlasem, který slyšela jen ona. Jolene zůstala tupě zírat do jeho měkkých očí.

„Já- jsem zmatená," vykoktala ze sebe šokovaně. Jeremy se zasmál chraplavým smíchem a jednou rukou si nervózně prohrábl vlasy, které mu už v culíku příliš nedržely. Černovláska na něm mohla oči nechat.

„Takovou dobu jsem tě nemohl vystát, ale když se dal Cameron dohromady s Angelinou, a my jsme spolu začali trávit víc času, najednou jsem zjistil, co jsi zač. Jaká skvělá a nádherná dívka jsi. Nechápu, že jsem si toho kdy mohl nevšimnout."

Dívka zčervenala. Poprvé v životě slyšela kompliment a absolutně nevěděla, jak na něj reagovat, proto mlčela a snažila se nespustit z něj pohled. (A buďme upřímní, zas takový problém to pro ni nebyl.)