Stella Holmes

1. Část

Od toho dne, kdy se ke mně Sherlock otočil zády, už uplynulo mnoho dní, týdnů, měsíců dokonce let...

Co se změnilo? Všechno.

Následující den:

Další den jsem se probudila s nadějí, že se Sherlock vzpamatoval. Má nadějě vyprchala tehdy, když jsem ho pozdravila, ale on mě ignoroval. Nechala jsem to být a usedla ke stolu. "Stello dáš si také míchaná?" otázala se matka. Už jsem se nadechovala na odpověď, ale Sherlock mě předehnal. "Jaká Stella?" Zeptal se a ve mně hrklo. "Přece tvá mladší sestra." "Mám jen starší sestru a to Euros." Poznamenal. Chápala jsem hodně věcí, ale tohle ne. Že by si mě vymazal z paměti? Odešla jsem od stolu. Matka tam jen stála s otevřenou pusou. Více jsem neviděla ani neslyšela. V klidu jsem odešla do pokoje a tam si vyndala prázdný zápisník. Začala jsem si malovat, malovala jsem to co jsem viděla, vidím a vidět budu.

Sherlock na mě od následujícího dne už nepromluvil, jako by na mě vážně zapomněl.

Euros, doteď nenávidí Sherlocka, a díky tomu dni se dostala do Sherrinfordu.

Najednou se mi zatmělo před očima a píchlo mě ve spáncích. Ten pocit jsem už moc dobře znala, další vize. Přiběhla jsem na zahradu, kde stála Euros a Sherlock napoti sobě, Mycroft je pozoroval z povzdálí, hádali se a já nemohla nijak pomoc. Najednou se Euros napřáhla a jednu mu vrazila. Sherlock se zapotácel a spadl na zem. Euros na něj skočila a začala ho mlátit. Snažila jsem se je od sebe odtrhnout, řvala jsem Mycroftovo jmého, aby mi pomohl, jenže vše bylo k ničemu.

Najednou se mi rozsvítilo a já začala malovat jednoduchou skicu Euros a Sherlocka, jak stojí naproti sobě a jak je Mycroft sleduje z povzdálí. Dokončila jsem skicu a vyběhla ven.

Jako ve vizi, což mě nepřekvaovalo, moje vize jsou vždy přesné. Vběhla jsem mezi Sherlocka a Euros. "Dost!" Zavřískala jsem. "Ale ten..." "Euros!" Otočila jsem se na svou sestru a pohledem ji vybídla, aby se uklidnila. Tohle vždycky fungovalo. Sjela jsem pohledem na Myca. Očima jsem ukázala na Euros, vražedně se mračící na Sherlocka. Pochopil a odvedl jí. Odešla jsem v závěsu za nimi. Následující dny jsem byla s Euros a Mycem. Jednou jsem byla na zahradě, sama, ležela v trávě a jen jsem pozorovala mráčky. Jak uklidnující. To jsem, ale netušila, že Euros zapálila náš dům.

Odvezli ji na již zmíněný Sherrinford, a to jen kvůli tomu, že mě Sherlock přehlížel.

Mycroft mi potom byl jedinou podporou.

"A nemohla by jet se mnou?" Otázal se již dvaadvacetiletý Mycroft. Chtěl se odstěhovat do Londýna za prací. "Pokud se o ní postaráš?" Otázala se matka. "Ale to je samozřejmost." Usmál se. "Stello, sbal si jen ty nejdůležitější věci." Křikl na mě, a já se celá šťastná rozeběhla do svého pokoje v našem novém, malém, rodinném domku. Šťastná, že budu od Sherlocka dál, jsem si začala balit.

Později Myc začínal být více důležitý a měl méně času na mě. Viděli jsme se dvě hodiny denně, začínala jsem se trochu uzavírat, a tak jsem začala jezdit za Euros. Měla jsem ji, a pořád mám, moc ráda, i když se říkalo, že není normální, podle mě byla v pohodě. Na Sherrinford jsem jezdila jednou za dva dny.

S Euros jsme se ještě více sblížili, pokud to jde. Bylo to fajn. Peněz jsem měla dost díky Mycovi. Na cokoliv bych si ukázala koupil by mi to, nehledě na cenu či velikost. Moje cesty za Euros mu nevadily. Přece jen se s Mycem nemůžu bavit úlně o všem, za prvé a za druhé, je to moje sestra a on ví, že by mi neublížila.

Sherlock. Vždyť si to spojte. Už jsem se s ním nebavila. Občas mi dal Mycroft vědět co dělá za hlouosti, bože, detektiv v rodině, jinak se o něj nezabývám. Ale vím, že na mě a Euros zapomněl.

A v poslední řadě... moje vize. Jednou za dva dny, většinou, když jsem s Euros nebo jsem sama doma. Můj skicák doslova přetéká útržky z vizí. Už je zvládám lépe.

Bylo to fajn, ale jedna návštěva mi převrátila život na začátek.

.

.

.

∆•Zaira•∆