Stella Holmes

5. Část

Stella:

Od té noci uteklo už pěkných pár týdnů.

Od Euros jsem začala chodit čím dál tim víc později. Probírali jsme náš plán až do podrobností. A videa od Jimma nám byla velmi nápomocna. Měli jsme skoro hotovo, ale Mycroft mi dovolil za Euros chodit jen dva krát týdně, ale ani to mi nezabránilo se od Euros vracet třeba o půlnoci. S Jimmem jsem si psala za pomoci textovek, každé úterý jsme spolu chodili na pochůzky večerním Londýnem a sbližovali se. Bude to znít divně, když věřím kriminálnímu poradci? Asi ano, ale to je jedno, jsem divná už od přírody.

Zrovna jsem se blížila k nemocnici sv. Bartoloměje. Na střeše stála nějaká postava. Ale né, že to není pravda. Svyžným krokem jsem se vydala vstříc nemocnici. Přidala jsem, až skoro běžela po schodech nahoru na střechu. Potichu jsem otevřela dveře. Uslyšela jsem zahození telefonu. Jim ležel na zemi s odstřeleným mozkem. Vzhlédla jsem na okraj střechy, ale tam už nikdo nestál. Šla jsem blíž a shlédla dolů. Ta postava je můj milovaný bratříček, Sherlock. Padal na něco modrého. Zahlédl mě. "Sakra."

Přešla jsem k Jimmovi. Říkal, že se o něj nemusím bát. Dnes je úterý, což znamená, že bychom se tedy měli vidět. Snad.

- - -

Jsem na cestě do naší uličky, ve teré se setkáváme. Na jejímž konci vidím postavu. Jen tak tak se držím, abych se za ní nerozeběhla až, když jsem byla necené dva metry daleko, jsem zrychlila. "Jimme?" "Stello?" Neodpustil si stejný váhavý tón hlasu jako já. Už jsem se neudržela a objala ho. "Jak?" Zesílila jsem objetí.

"Už jsem ti to říkal."Oplatil mi lehce objetí. Odtáhla jsem se a začala usilovně přemýšlet. Pak mi to cvaklo. "Plastika." Uznale pokýval hlavou. "Jakej blázen by se nechal přeoperovat na Jimma Moriartyho a tím se dobrovolně nechat zabít?" Zeptala jsem se nechápavě. "Ten co neměl na výběr, stejně bych ho zabil já, takhle byl alspoň k něčemu." Chápavě jsem pokývala hlavou. "A toho muže co udělal mého dvojníka jsem taky zabil. Nechci žádné svědky." Usmála jsem se. "Projdem se?" Taky se usmál.

Už jsem chtěla vyjít, ale Jimm mě chitil za zápěstí. "Chtěl jsem se tě zeptat na něco velmi zásadního." Zastavila jsem se a pohlédla do jeho temných očí. "Neutečeš se mnou?" Vykulila jsem oči. "Ráda bych, ale..." "Ale?" Zeptal se sklesle. "Euros." "Je to chápavá holka, pochopí to." Mám mu říct co s Euros chystáme? "O to nejde.. i když vlastě taky..." Začala jsem zmatkovat. Svou ruku přesunul ze zápěstí dolů a propletl si se mnou prsty. Jen jsem upřeně sledovala naše ruce zapletené do sebe. "S Euros, teda vlastně Euros věděla, že jednou nastane tvůj den. My jsme vymysleli takovou posmrtnou hru, na jejímž konci budeme my dvě." Tentokrát se zadíval on do mích oceánových očí. "To je geniální." "No právě." Zasmála jsem se. "To máte všichni Holmesovi takový ego?" "Něco společnýho mít musíme." Smáli jsme se. "Euros to musí zvládnout sama." Řekla jsem načež se Jimm usmál."Ty jsi věděl, že s tebou půjdu co?" Zašklebila jsem se. "Vědma nemusíš bejt jenom ty." Zašklebil se se mnou.

.

.

.

Vím, že ten důvod proč je Jimm živý je k smíchu, ale jsme na Wattpadu, tak proč ne?

∆•Zaira•∆