Stella Holmes

2. Část

Byla jsem na "návštěvě" u Euros.

"Víš jak jsem ti povýdala o svých dárcích?" "Ano, a co chceš tentokrát?" Usmála jsem se a naklonila se blíž k ní. To otravné sklo už tu nebylo, ale spolu jsme to vymyslely, aby to tak vyadalo. Zvedla se, šla si pro housle, potom si sedla na svou postel a natěšeně poklepala na místo vedle sebe. Usedla jsem na místo, kam poklepala.

"Pětiminutový nekamerovaný rozhovor s Jamesem Moriartym." Nadšeně jsme vypískli. Nejen, že je neskutečně sexy a chytrý, ale taky chce zničit Sherlocka. Na ten nápad, zničit Shelocka, mě přivedla Euros, a já si to nechala projít hlavou a ten nápad se mi nakonec zdá fajn. Přecejen musím upozornit na to jak mě ignoroval, a dělal, že nejsem! "A kdy má přijet, ten tvůj sexy dáreček?" Má osmadvacetiletá sestra sklopila hlavu. "To..."

Najednou mě píchne ve spáncích a jediné co následující vteřinu vidím je tma... Ale ne, už zase.

Vidím muže kráčejícího chodbou vedoucí k Euros. Dokonale uhlazené vlasy, perfektně padnoucí oblek. To je přece Eurosin dáreček! Pro sebe usměju. Na ruce má hodinky, čas má zakrytý rukávem, ale datum vidím zřetelně. To je za dva dny! Sjede výtahem dolů.

Tam stojím já "před sklem" a povídám si s Euros. Euros se zarazí, pohlédne za mě a usměje se. Taky se s úsměvěm otočím. "Máte stejné oči." Usmál se. "Stejně krásné." Můj úsměv se trochu rozšíří. Vkročila jsem do výtahu a před tím než se zavřel, jsem mrkla na svou usměvavou sestru.

Bylo mi mdlo. Pískalo mi v uších. Otevřela jsem oči a snažila se zaostřit na okolí. Euros mi podala vodu. "Napij se, bude ti líp." Napila jsem se. "Přijede za dva dny. " Oznámila jsem jí. "Tak to je.. skvělí! " Zajásala. "A můžu přijet?" Zeptala jsem se s obavami, že řekne ne. "Ano. Proč bys neměla?" "Vlastně ani nevím."

Koukla jsem se na hodinky. "Půl osmý?" Zavřískala jsem. "Mycroft bude vyvádět." Oznámila, načež jsme se obě zasmáli. Vzala jsem si kabát, zamávala Euros a šla do výtahu. Vyběhla jsem sprintem k helikoptéře a letěla domů.

Odemkla jsem dveře vily. Mycroft už je doma. A sakra. Nepozorovaně a hlavně potichu jsem se dostala do svého pokoje. Tam jsem odložila věci, převlékla se do domácího a vydala se do kuchyně.

"Ahoj Stello. Jak se má Euros?" Otázal se mě Myc ještě před tím, než jsem vstoupila. "Co tak najednou?" Odpověděla jsem otázkou. Vzala jsem si zelené jablko. Moc se na Euros neptal, většinou když něco provedl. Kousla jsem do jablka. "Jak se má?" "Má se dobře, co jsi provedl?" Usmála jsem se. "Sherlock" Pověděl zklesle. Zaskočilo mi. "Co s ním?" "Vzpomněl si." "A na co?!" Byla jsem nervní. "Na to, že nás je víc než dva." "Ne..." Frustrovaně jsem si vjela rukou do vlasů. "Bohužel ano."

Odověděl s klidem. "A co John?" "Myslí si, že plácá blbosti." Odověděl na mojí další otázku. "Co, když si na mě, nebo Euros vzomene?" "To nevím..." Zarazil se. Znovu mi zaskočilo. "Mycrofte, vždyť ty víš všechno." "Ale tohle ne..."

To se mi snad jen zdá. Sherlock si vzpomene a... No jo co by se vlastně stalo? Jeho reakce by byla určitě velmi zajímavá, ale rozhodně nechci, aby to zjistil takhle brzo! To by mně a Euros zkazil plány! Kazič jeden!

"A jak na to příšel?" Zeptala jsem se. "Byl v jeho paláci, mezi vzomínkami a nekteré prý viděl rozmazaně, jak se tam pohybují děti, okolo psa." "A to se tě jen tak přišel zeptal jako "Ahoj bráško, hodně jsem se nudil a tak jsem si projížděl vzpomíkny a některý byli rozmazaný, ale viděl jsem tam děti, a jelikož jsi ty ani já neměl kamarády, tak mě napadlo..." "Stello, klid, nádech, výdech." Gestikuloval. A tak jsem ho poslechla. Zavřela jsem oči a vydýchávala se."Radši už se ptát nebudu." Tak jsem potichu dojídala své jablko a později odešla do pokoje.

Mycroft co něco neví? To mě štípněte.

.

.

.

∆•Zaira•∆