Stella Holmes

3. Část

Toho dne jsem se probudila o desáté hodině ranní. Byl den D. Den setkání jediného kriminálního poradce na světě a mé jediné, milované sestry Euros. Oblékla jsem se, cestou přes kuchyň jsem si vzala jablko, pozdravila Myca a potom se vydala rovnou k helikoptéře. Nebo jsem tam měla alsoň namířeno. "Kampak, kampak mladá dámo?" Protočila jsem očima, ale tak, aby to neviděl. "No za Euros přece." Usmála jsem se. Jen si povzdechl a mávl nad tím rukou, ale to už jsem byla v helikoptéře.

Pozorovala jsem mně známé moře a přibližující se malý ostrov, k tomu jsem zakusovala jablko.

"Ahoj Euros." pozdravila jsem svou o tři roky starší sestru, hrající na housle. Jen se usmála, kývla a hrála dál. Poslouchala jsem tu úžasnou melodii, vycházející z sestřiných houslí. Dohrála. "Těšíš se?" Zeptala jsem se. "Moc" Usmála se. Přisedla jsem si k ní na postel. "Co máš naplánovaného?" "Chtěla jsem si ho zaznamenat. A to co natočím nám pomůže i s našim milovaným bratříčkem Sherlockem." Udělala na mě ten svůj pohled. 'určitě víš co myslim' a já jí to oplácela pohledem 'Ne, nevim potřebuju vysvětlení' Jen si povzdechla.

Najednou jsem slyšela přivolání výtaku nahoru. "Už budu muset" nechápavě se na mě podívá. Vydám se "za sklo". Objala jsem ji. "Užij si to tu." Odtáhla jsem se od ní. Euros se zarazí, pohlédne za mě a usměje se. Taky se s úsměvěm otočím. "Máte stejné oči" Usmál se."Stejně krásné" Můj úsměv se trochu rozšíří. Vkročila jsem do výtahu a před tím než se zavřel jsem mrkla na svou usměvavou sestru.

Doma se nic zvláštního nedělo. Projednou.

_____________________

Následující den

Vstala jsem. Ihned jsem si uvědomila co je za den. Urychleně jsem se převlékla.

- - -

Přiběhla jsem k Euros. "Tak, jaký to bylo?" Vyzvýdala jsem hned, místo pozdravu. "Užasný" Usmála se zasněně. "Tak povýdej, nemůžu se dočkat!"

Včera

Euros:

Dveře od výtahu se zavřely, i se Stellou uvnitř. Jde se na to. "Jsem tady." Ozval se jeho klidný, avšak pořád sexy hlas. "Potřebuji od tebe něco" "A co by to něco mělo být?" Zeptal se s úsměvem. "Moc dobře víš, že už tu dlouho nebudeš." Řekla jsem bez emocí a on se přiblížil k mému sklu, stejně tak jako já. "To už je naplánované." "Potřebuji tvé posmrtné vzkazy." Zákeřně jsme se na sebe usmáli. "Chápu. Čím začneme?"

o pár videí později:

"4 minuty" "Takže dvě sestry Holmesovi" Jen jsem přikývla. "Stella." "Stella Holmes. Velmi hezké. A co ona říká na Sherlocka?" Zauvažoval. "Sherlock jí nikdy neměl rád. Je na naší straně." "A mohl bych tě o něco požádat zase já?"

Stella:

"Ty jsi na mě dala kontakt jedinému kriminálnímu poradci na světě? To jako vážně?" "Ano dala." Řekla s klidem. "Tak to je super!" Vykřikla jsem napůl ironicky a napůl radostně.

Byl to velmi hloupý nápad.

.

.

.

∆•Zaira•∆