Stella Holmes

7. Část

Sebastienovo černé auto se zastavilo před krásnou, s autem kontrastující, bílou vilou, až na to že jsme byli někde v hlouby lesa, byla to zajímavá cesta.

Sebastien mi otevřel dveře, pomohl mi vstát a vzal mi kufr. "Děkuji." "Za nic." Nesl mi kufr, jako by byl peříčko. Zastavily jsme se u dveří. "Zazvoň." Řekl Sebastien a ukázal na zvonek. Udělala jsem tak jak řekl.

Zanedlouho odevřel dveře Jimm, ještě v pižamu, s rozčepířenými vlasy do všech světových stran a unavený vzhled doplnilo jeho velké zívnutí. "Bastiene, kolikrát jsem ti říkal , že mě ráno nemáš budit." Lehce jsem se zasmála. Promnul si oči a snažil se na nás zaostřit. "Stell?" "Ano Jimme?" Došla jsem k němu a objala ho. "Jaká byla cesta?" Zeptal se a rukou si pročísl vlasy. Ohlédla jsem se na Sebastiena. "Nezvyklá... Podle všeho jsme tě probudili." Pousmála jsem se. Poodstoupil ode dveří, abych mohla vstoupit. Hned za mnou šel blonďák s mím kufrem. Porozhlédla jsem se po předsíni.

Byla větší, než ze začátku vypadala, je moderní a laděná do šedé barvy. Sundala jsem si boty. Rychle jsem došla Jimma se Sebastienem a pokračovala v prohlídce. Následoval hnědý obývací pokoj. Krémová sedačka na mě už z dálky volala, abych vyskoušela její měkkost. Kuchyň je spojená s obývákem a lazená do téže barvy. Automaticky jsem se posadila do hnědého, sametového křesla. Blondýn s Černovláskem se usadili na pohovku.

"Vy jste spolu?" Zeptala jsem se tvrdohlavě. Oba naráz vykulili oči. "Jak tě to napadlo?" Zeptal se Jimm. "Tak mě to tak trklo, když jsi říkal 'kolikrát ti to mám říkat?" Napodobila jsem jeho hlas. "Krev se nezapře..." "CO?" Vyhrkla jsem. Bylo ticho. "Jsme." Přitáhl se Sebastien blíž k Jimmovi. Usmála jsem se. Vždy jsem obdivovala tyhle páry. "Kde budu přečkávat?" "Jelikož tady můj Sebbík bude moct spát u mě, tak si můžeš vybrat ložnici. Pojď za mnou." Zvedl se. Sáhla jsem tedy po svém kufru a tahla ho za sebou.

První pokoj byl zřejmě blíž ložnici Jimma. Sebastien otevřel mahagonové dveře a tak se mi naskytl pohled na onen pokoj. Bylo vymalováno khaky zelenou a veškeré dřevo bylo mahagonové jako dveře. Měl i vlastní koupelnu, nahlédla jsem. Stejně laděná jako pokoj. Sprchový kout a dokonce i vana! V duchu jsem zajásala. S velkým úsměvěm jsem se otočila na Jimma. Jemu bylo mé rozhodnutí očividně jasné a tak mě pocelou dobu s úsměvem sledoval. Znovu jsem ho objala.

Jsem tak ráda, že jsem utekla. Žádný bratr za zády, Jimm, Sebastien a ten luxus je jen jako bonus. Né, že bych u Myca luxus neměla, jenže... tohle je něco jinýho, čekala jsem něco, kde budem jen přežívat. Sice mě to stálo Euros, ale někdy to přijít muselo a navíc, neloučíme se napořád.

Mám pocit, že jsem udělala správný krok.
.

.

.

∆•Zaira•∆