Another lonely heart tonight [Marcus&Martinus CZ] ✔

1❣

,,Poppy, pojď to spočítat," vyzvala mě učitelka a já neochotně vstala. Jako vždy mě učitelé berou jako poslední možnost. Když už si nikdo neví s příkladem rady, vždy sáhnou po Poppy Nainsová, ta přece odpověď zná hned.

Stoupla jsem si k tabuli, vzala si křídu a do podrobna rozepsala postup úlohy.

,,Výborně," pochválila mě učitelka a poslala mě zpátky do lavice. Než jsem stihla sednout, profesorka už mlela něco o domácím úkolů. Všichni začali nespokojeně bručet a protestovat. Já jen protočila panenky. Koutkem oka jsem zachytila Martinuse, jak pod lavicí ťuká do mobilu. Kdyby ten kluk nebyl zpěvák a tanečník, zřejmě bych se docela obávala o jeho budoucnost.

***

Před školou už na mě čekal Martinus a celý zástup jeho kamarádů, ke kterým mimochodem patřil i Marcus. Na rozdíl od svého bratra aspoň během hodin vnímal, ale jinak byl úplně stejné kvítko, jako jeho dvojník.

S nic neříkajícím výrazem jsem došla k nim a čekala. Tinus mě chytil za paži, pronesl ke kamarádům tíživou poznámku, které se všichni zasmání a odtáhl mě kousek stranou.

,,Nainsová, prý máme do matiky na příští pondělí úkol," obrátil se na mě.

Protočila jsem panenkami a vzdychla: ,,Jo, máme."

,,Super, tak víš, co máš dělat," zvedl palec a otočil se zpátky na své přátele.

,,Ty Martinusi! Hlavně si to s ní nerozdávej na školních pozemcích, ať z toho není průšvih," zavolal na něj Marcus a všichni kluci se začali smát jak postížení. Ale ne Martinusovu, mě.

A takhle to je už přes tři roky, co na tuto školu chodím. Posměšky, naschvály a všechny možné způsoby, jak mě ztrapnit. Už od první chvíle, co jsem přistoupila si mě ti dva dobírají. A vzhledem k jejich slávě a poměrně vysokém umístění na žebříčku popularity ve škole se ke mně všichni ostatní chovají úplně stejně.

Ale na úkoly jsem jim dobrá. Pokaždé, když dostaneme domácí úkol, první Martinusova cesta vede za mnou. A já jako vůl mu ty úkoly fakt dělám. Proč?
Na to se sama sebe taky často ptám. Ale pak se mi vybaví ten jeho úsměv, ty jeho dokonalé čokoládové oči...Ano, trochu se mi líbí...Dobře, docela hodně se mi líbí. A asi tak nějak doufám, že by jednou mohl ocenit to, co pro něj dělám...

***

,,Jsem doma!" Zavolala jsem, když jsem vešla do domu. Ani jsem nečekala odpověď. Mamka většinu času seděla v pracovně a bylo jí úplně jedno, co dělám. Vydala jsem se nahoru po schodech do svého pokoje. Odhodila jsem aktovku do kouta a vytáhla nějaké učebnice.

Nad učením jsem strávila asi dvě hodiny, a když jsem skončila, bylo už skoro šest hodin. Lehla jsem si na postel a chvilku projížděla instagram, snap a Twitter. Nakonec jsem mobil odložila a přešla ke skříni, kde jsem vyhrabala nějaké pohodlné sportovní oblečení.

Vložila jsem do přehrávače náhodně vybrané cédéčko a začala se pohybovat do rytmu hudby. Tančím ráda, ale nenávidím, když mi někdo diktuje, jak mám nebo nemám provádět kroky.

Proto nechci chodit do žádných tanečních skupin, nevydržela bych to. Choreografii si sestavuji sama a to mě na tom baví. A právě proto se chci přihlásit na Choreografickou akademii v Londýně. Za nedlouho budou přímací kurzy a já musím vymyslet taneční kroky na školou zadaný song, zatančit a natočit to.

,,Poppy! Večeře!" Zavolala na mě zezdola mamka a já vypla repráky. Vzala jsem si do ruky mobil a vydala se do kuchyně. Cestou jsem ještě jednou prohlédla insta a zahleděla se na novou Tinusovu fotku. Tak dokonale se na ni usmíval. Zastavila jsem se a screenshotla si ji. Nerada jim totiž likeju fotky.

,,Sakra, jak může být tak krásný kluk takový vůl?" Zasténala jsem a praštila čelem do stěny.

~Čauves😘 Jsem tu s novou story...No, tentokrát se pokusím o "románek" s Martinusem...Uvidíme, jakpak to dopadne😅 jinak moc děkuji za podporu, kterou mě i mým příběhům dostáváte😂😁 jste úžasní😍~