Another lonely heart tonight [Marcus&Martinus CZ] ✔

19❣

Poppy:*

Vyběhla jsem na chodbu a zamířila ke schodišti na střechu hotelu. Ocitla jsem se na čerstvém vzduchu a naskytla se mi možnost ranního výhledu na Londýn. Nádherné to město. Dokázala bych si tu zvyknout.

Pohled jsem měla upřený na horizont a snažila se vyprázdnit si mysl. Neměla jsem nic a najednou mám všeho až moc. Já prostě nemůžu žít bezstarostný život, že?

Očima jsem zabrouzdala k hodinám na Big Benu, abych následně zjistila, že už tu sedím něco málo přes dvě hodiny.

Zvedla jsem se a vrátila na pokoj. Tinus tam nebyl, jen na posteli byl tác, teď již s vychladlou snídaní a vzkaz:

Musím si něco zařídit lásko. Do oběda jsem zpátky. Love you my princess<3

Lehce jsem se usmála. Přešla jsem do koupelny a napustila si vanu.

Martinus:*

Pomalu jsem otevřel dveře a nakoukl do pokoje. Nikde nikdo. Teda moje princezna byla zrovna v koupelně. No co, myslím, že na připravení toho překvapení budu mít ještě dost času.

Potichu jsem vešel a přinesené tašky položil na zem. Pak jsem přešel k posteli a ustlal ji. Pak jsem začal připravovat všechno potřebné.

,,Tinusi?" Ozvalo se ve chvíli, kdy jsem zrovna skončil a otevřely se dveře koupelny.

Poppy:*

Měla jsem pocit, jako by někdo neustále přecházel pokoj sem a tam. No, vyhodnotila jsem to jen jako nějakou halucinaci způsobenou změnou času a dál relaxovala. Když jsem pak ale uslyšela zavrtání židle, jak ji někdo posouvá po podlaze, bylo mi jasné, že o žádnou únavu nepůjde.

Potichu jsem vylezla z vany, hodila na sebe župan a mokré vlasy si zabalila do "turbanu". Opatrně jsem přešla ke dveřím a přiložila ucho k trámů. Zaslechla jsem něčí kroky. Opravdu tam někdo byl.

,,Tinusi?" Snažila jsem se potlačit paniku a zatlačila do dveří, aby se otevřely.

Tinus stál kousek ode mě a usmíval se od ucha k uchu. Na stole byly připravené dva talíře, skleničky a svíčky. Nejdříve jsem nechápala, proč to všechno. Ale když pak Martinus přistoupil a zpoza zad vytáhl moji nejoblíbenější bonbóniéru a kytici aspoň padesáti růžovobílých karafiátů, došlo mi to.

,,Všechno nejlepší princezno," usmál se a políbil mě.

Jasně, vždyť já mám dneska narozeniny. Jak jsem mohla zapomenout?

,,Ty víš, kdy mám narozeniny," usmála jsem se a kytici si od něj převzala. ,,A dokonce i jaké květiny mám nejradši."

Přičichla jsem si k dokonalé vůni karafiátů a poté je dala do vázy. ,, Moc děkuji," jo, neměla jsem daleko k slzám. Přistoupil a pohladil mě jemně po tváři.

,,Za ty dva měsíce, cos byla mimo civilizaci jsem si o tobě zjistil hodně věcí," chytl mě za pás a přitáhl blíž. ,,A teď se mi to celkem hodí."

Obrátila jsem na připravený stůl. ,,Takže romantický oběd?"

,,A to si ještě počkej, co mám připravené navečer," opět se usmál a daroval mi dlouhý polibek.