Another lonely heart tonight [Marcus&Martinus CZ] ✔

2❣

Vešla jsem do třídy a zaujala obvyklé místo v zadní lavici. Bylo ještě celkem brzo, tak jsem si strčila sluchátka do uší a zaposlouchala se do melodie hudby. Do třídy vešel Martinus a všichni ti jeho přihlouplí kamarádi. Chvilku jsem ho pozorovala a uvažovala, jak je možné, že se mi líbí právě on.

Na minutku jsme se střetli pohledem. Bože, má tak dokonalé oči. Dokázala bych se v nich lehce ztratit. Jenže on se stejně hned obrátil zpátky na Marcuse a já si jen povzdechla. Zadívala jsem se z okna a začala fantazírovat.

Viděla jsem sebe a Tinuse, jak se něčemu hlasitě smějeme. Sedíme na lavičce v parku a on mě objímá a šeptá mi něco do ucha...

,,Poppy!?" Vyrušil mě hlas učitelky. Vzhlédla jsem a zadívala se do jejích očí. Ani jsem si nevšimla, že začala hodina. Všichni kolem stáli a já jediná se krčila sedící na židli.

,,Omlouvám se," hlesla jsem a v mžiku sluchátka schovala.

,,Nemůžete se na ni zlobit paní profesorko," ozval se Martinus, ,,žije pouze ve svém světě, tam je možná populární."

Všichni vybuchli smíchy. Sklopila jsem pohled k zemi. Na tohle se nedá zvyknout. Pokaždé přijdou s něčím, co mě zasáhne i přes veškerou mou snahu je ignorovat.

,,Pane Gunnarsene," otočila se učitelka na něj. ,,co se týče vašich prospěchů za posledních pár měsíců, poměrně se zhoršili. Mluvila jsem s vašimi rodiči, přejí si, abych vás přesadila k někomu, kdo na vás bude mít dobrý vliv. Myslím, že Poppy se pro tento úkol dokonale hodí."

Když to řekla, ztuhla jsem. A Martinus zřejmě taky. Neprotestoval, jen si znechuceně pobral své věci a posadil se vedle mě. Pak se ještě otočil na smějícího se Marcuse a spřahl ho pohledem.

Jen jsem svou židli trochu odsunula stranou a otevřela si sešit. Chvilku jsem vnímala učivo, ale pak jsem pocítila zvláštní vůni. Směsici lékořice, vanilky a cukrové vaty. Nová vůně od playboye. No jo, kluk jako on si to prostě může dovolit. Z té vůně se mi chtělo omdlít. Pro pána, on je tak dokonalý...

*

Další hodinu byla matematika, což znamenalo test.

,,Vytáhněte si papíry," přikázala nám učitelka a rozdala všem papír s příklady. Hned jsem si ho prolétla očima a začala psát. Během pěti minut jsem byla hotová. Vzhledem k tomu, že většině třídy tenhle primitivní test trvá přes dvacet minut, začala jsem se nudit.

,,Hej," dloubnul po mě po chvilce Martinus.

,,Co je?" Podívala jsem se na něj.

,,Jak se počítá ten první příklad?" Ukázal na snad nejednodušší rovnici z celého testu. Protočila jsem panenky, vzala si kus čistého papíru a napsala mu výsledek s komplet rozpisem.

Opsal si ho a pak chvilku studoval další příklady. ,,Bezva a ty od dvojky do devítky?" Obrátil se zas na mě.

,,Na tom testu je celkem deset příkladů," zavrtěla jsem hlavou.

,,No, právě," pokrčil Tinus rameny a nastavil mi zadání tak, abych na něj bezproblémově viděla. Neptejte se mě, proč jsem to udělala (sama to nevím). Vzala jsem si papír s jeho podpisem, kde už měl úspěšně přepsanou jedničku a ten zbytek příkladů mu dopočítala.

,,Konec!" Zvolala profesorka a všechny papíry si vysbírala. Ani jsem nečekala na Martinusovo poděkování, nikdy mi za úkol nic neřekli, tak proč teď by měl začít.