Another lonely heart tonight [Marcus&Martinus CZ] ✔

26❣

,,Hele, to už není normální," chytl mě Tinus do náruče a nesl mě dolů do obýváku. Zřejmě jsem musela usnout v koupelně. ,,Jedem do nemocnice. To není normální, abys s hlavou v míse trávila celá rána."

Ještě jsem mu to neřekla. Chtěla jsem počkat, až mi bude lépe. No, myslím, že to jen tak rychle nebude. Mám strach z jeho reakce. Ale jemmi jasné, že vědět to musí.

,,Tinusi, já už vím, co mi je," řekla jsem a on se na mě nechápavě zadíval a pak mě položil na gauč.

,,Tak povídej," posadil se na křeslo přímo naproti mně. Zadívala jsem se mu do očí. Bože, jestli se mu to nebude líbit... Já to dítě nedokážu dát pryč. Ale sama s ním žít taky nechci.

,,J-já," nadechla jsem se, ,,já už nejsem sama."

Věnoval mi nepředstíraný nechápavý pohled. ,,Lásko, mohla bys mluvit smysluplnějšími větami?"

Znovu jsem se nadechla. ,,Jsem těhotná." Snažila jsem se to říct co nejtišeji. No, nějak se mi to nepovedlo.

,,Cože?" vydechl. Z jeho neutrálního výrazu se nedalo nic vyčíst. Netušila jsem, jestli je rád, či jestli se mu to nelíbí. Tak jako tak jsem radši sklopila pohled do země.

Nic neříkal a já se začala bát, jak to všechno teď bude dál. Pocítila jsem, jak přešel místnost, přidřepl si přede mě a bříšky prstů mi přejel po tváři.

Zvedla jsem pohled a zadívala se do jeho čokoládových očí. Byly tak plné štěstí a radosti, jak jsem je snad ještě nikdy neviděla.

,,Poppy," silně se usmál, ,,to je úžasné." Silně mě objal a políbil do vlasů. ,,Bože, já budu táta."

Posadil se za mě a přiskl si má záda na hruď. Opět mě políbil do vlasů a jemně se začal věnovat mému krku. Bylo mi tak dobře. Ale stále jsem měla nějaké ty obavy a docela mě to děsilo.

,,Ty nejsi šťastná?" zarazil se, ,,Poppy, prosímtě řekni mi, že neuvažuješ o interupci."

Urychleně jsem zavrtěla hlavou. ,,To bych nepřenesla přes srdce."

,,Tak co se děje," natočil si mě obličejem k sobě a něžně přejel svými rty po mých. V očích se mu leskly jiskřičky strachu smíšeného s radostí.

,,Já nevím," přiznala jsem se. ,,Vždyť mi ještě není ani sedmnáct. Jedinou placenou práci, kterou teď mám je vymýšlet vám choreografii, ale tančit s bříškem asi moc nepůjde. Mám strach, že to malé nebudu moct dostatečně zabezpečit."

,,Ale notak," opřel svoje čelo o moje, ,,až se to narodí, sedmnáct už ti dávno bude. A nemusíš se vůbec bát, společně to zvládneme."

,,Ale," pokusila jsem se znovu něco namítnout, ale přiložil mi prst ke rtům a těmi svými se dotkl mého čela.

,,Řekl jsem, že to zvládneme a to hodlám dodržet," zašeptal, ,,hlavně musíme zůstat spolu."

Přikývla jsem a schoulila se v jeho náručí. Vyhrnul mi tričko a začal mě hladit pro břichu, při čemž ze mě opadla veškerá nevolnost.

,,Bože, to je tak úžasné," vydechl Tinus a zabořil nos do mého krku. ,,Já tomu nemůžu uvěřit. Miluji tě. A věř, že nikdy nepřestanu."

Usmála jsem a přiložila svou ruku na tu jeho. Kdyby mi někdo ještě před necelými dvěma lety řekl, že budu prožívat to, co teď, vysmála bych se mu do obličeje. No, zázraky se dějí. A tím největší je láska.

Konec❤

~💙Love spring & pineapples 💙~
Ještě vám samozřejmě vydám epilog😉 konkrétně za pár minut😊😍