Another lonely heart tonight [Marcus&Martinus CZ] ✔

13❣

Poppy:*

,,Jedeme!" zavolal na nás Claudiin taťka, který už společně s jeho manželkou stál venku u auta.

Naposledy jsem se pokochala tím nádherným výhledem z okna mého prázdninového pokoje a pobrala si všechny své kufry.

Vyšla jsem ven a uložila si kufry do auta. Claudia udělala to samé.

Krajina za oknem auta ubíhala a já se pomalu začala vracet do elektronikou zaplněné reality. Byly to úžasné dva měsíce, během kterých jsem na všechno zlé zapomněla.

Dobře, přiznávám. Sem tam jsem před tím, než jsem usla, přemýšlela o Tinusovi. Ale stejně to většinou skončilo spánkem nebo závěrem, že to nemá žádný smysl.

,,Ještě jednou moc děkuji," usmála jsem se na Claudiiny rodiče.

,,Nemáš za co," odpověděla mi její mamka, ,,rádi tě uvidíme i příště."

Ještě jsem se rozloučila s Claudy a slíbila ji, že do mého odletu do Anglie se ještě sejdeme a zajdem do kina. No, moc času nemáme na to, že pozítří odlítám.

,,Ahoj," zavolala jsem na celý dům. Žádná odpověď. Ani se nedivím. Mamka bude beztak v práci.

Odložila jsem kufry v obýváku a rozhodla se, že si udělám něco k jídlu. Naposledy jsem jedla včera večer. Vzhledem k tomu, že jsem dneska zaspala snídani, prostě mám hlad.

Otevřela jsem lednici. Prázdná. Bezva. Mamka zapomněla nakoupit.

Vyběhla jsem k sobě do pokoje, převlékla se a hrábla po peněžence, klíčích a mobilu a všechno jsem to hodila do batohu.

Zajdu si pro něco do KFC, jednou za čas neuškodí, když si dáte něco nezdravého.

Objednala jsem si nějaký ten dobrý oběd a k tomu chlazenou kolu. Nejprve jsem měla v plánu si to jít sníst ven, ale jediný pohled z okna mi mé plány překazil. Zničeho nic začalo lít jak z konve. Bezva. A já si sebou nevzala deštník.

Povzdechla jsem si a sedla si ke stolu s nadějí, že než dojím, pršet přestane.

No, bohužel. Pršelo stále a ani v nejmenším to nevypadalo, že by teď někdy chtělo přestat. Povzdechla jsem si. Musím v tom dětšti zajít aspoň na zastávku a tam nastoupit do busu.

Vyšla jsem a co nejrychleji jsem mohla, rozběhla jsem se. Už jsem byla skoro pod střechou "domečku" , když jsem se prudce zastavila.

Spatřila jsem toho hnědookého blonďáka, do kterého jsem byla zamilovaná. Seděl v kavárně, koukal do mobilu a usmíval se. Bože, jak mu to sluší.

V tu chvíli jsem byla pevně rozhodnutá za ním zajít. Nevím, co bych mu řekla, ale prostě jsem cítila nutkání s ním mluvit.

Už už jsem se odhodlala k prvnímu kroku, ale v tu chvíli si k němu přisedla nějaká černovláska. Zadíval se na ni a společně se začali něčemu smát.

Něco mě bodlo. Žárlivost. Tak moc jsem v tu chvíli chtěla té holce vyškubat všechny vlasy, které na hlavě měla.

Jenže pak položila svoji ruku na tu Tinusovu a všechno mylo ztraceno. Všechno, v co jsem kdy věřila. Že by Martinus Gunnarsen pohledem zavadil o holku, jako jsem já? Že by si někdy uvědomil, co všechno jsem pro něj byla ochotná snášet a dělat? Všechny ty úkoly, písemky, projekty a marné čekání, že bych od něho alespoň jednou čekala "děkuji". To všechno jsem si jen namlouvala. Byl to jenom sen, ve který jsem věřila, že se vyplní.

Začala mi být zima. Stále pršelo. Myslím, že teď už je jedno, jestli pojedu domů busem nebo půjdu pěško. Byla jsem promočená na niť, ale bylo mi to úplně jedno. Odvrátila jsem pohled. Pro tohohle kluka jsem se natrápila už dost.

,,Je čas zapomenout," do očí se mi nahrnuly slzy. ,,Sbohem Martinusi Gunnarsene."

~💙Love spring💙~
Lidičky mooooooooc děkuji. Tolik pozitivních reakcí na tento příběh jsem nečekala. Jsem moc ráda, že se vám líbí a opravdu moc děkuji😍Love you the most on the world😍
Jinak se pomalu blížíme ke konci... Samozřejmě ještě pár Kapitolem bude😋
Jinak zítra jdu na celý den do nemocnice na milion vyšetření, kvůli hlavy😒 vůbec netuším, jak to bude probíhat, ale pokud budu dost při smyslech, tak čekejte další kapitoly😜😉
Thanks😅
💖Love Marcus&Martinus💖