† I want to die †

I.

Ležel na zemi. Skoro nehybně. Jen chvílemi z něj vyšel nějaký podivný zvuk. Kdykoliv jsem něco uslyšela, znovu jsem ho udeřila. A silněji. Stále silněji. Svíjel se v bolestech. Zhluboka dýchal. Prosil o to, abych skončila. Chtěl umřít, ale to by nesměl potkat mě a hlavně mi ublížit.

Vzala jsem malý nůž a jen zlehka se pousmála. Tak moc jsem milovala ten pocit. Přistoupila jsem k němu a s nožem se přiblížila k jeho obličeji. No už to nebyl obličej. Kuchyňské strouhátko se postaralo o své. Pomalu jsem přejela po jeho tváři. Zase sebou cukl. Zajela jsem proto podruhé více hluboko. Už ani nekřičel, neprotestoval. Byl tak vysílený.

Ale mě to stále více bavilo. Nehodlala jsem ho nechat jen tak rychle umřít. Zasloužil si více mé pozornosti. Rozhodla jsem se tedy pro další způsob odměny. Kyselina. Asi týden před tím, než jsem ho konečně dostala do této situace, jsem si vše pečlivě naplánovala. Koupila a sehnala vše, co bylo nutné.

Otevřela jsem víko lahvičky a přemýšlela, jaké bude na jeho těle nejvhodnější místo. Břicho... Ne. Záda... Ne. Ty si nechám ještě pro jiné potěšení. Pak mě napadlo ono místo... Ano. Rozříznula jsem mu kalhoty a přitom způsobila několik malých ran na stehnech. Sundala jsem i spodní prádlo a začala pomalu polévat ono místo. Jako by najednou nabral druhý dech, začal znovu tak krásně křičet. Prosil... Prosil... prosil o to, aby mohl umřít. Tak moc si přál, aby to skončilo. Já jsem se jen ale pousmála a pomalu dolévala zbytek lahvičky.

,,Já ještě neskončila... Zažiješ tolik bolesti... Nenechám tě, dokud neumřeš sám z bolesti!! Jsi jen obyčejný zasraný hajzl!! Rozumíš?!!! Ty si nezasloužíš klidnou smrt!! Já ti slibuji, že ti ublížím tolik, jako si ublížil ty mě!!

Když jsem dolila kyselinu, šla jsem a vzala ze země kladivo. Ano, těžké a velké kladivo... Přistoupila jsem k zakrvavěnému tělu a začala mlátit kladivem do kotníků. Netrvalo dlouho a měl rozdrcené kosti. Nádherný zvuk drtících kostí... Cítila jsem, jak moc mě to celé těší. Na tuhle chvíli jsem se tak dlouho připravovala a těšila. Jelikož jsem ještě měla připravený bič, odhodila jsem kladivo a vzala si ho do ruky. Roztrhla jeho triko a otočila ho na břicho. Chvíli jsem ho tím bičem hladila, ale pak jsem přistoupila k zábavnější aktivitě. Začala jsem ho mlátit a švihat. Každá rána ve mně vyvolávala pocit svobody a spravedlnosti. Ani nevím kolik jsem jich udělala, ale jeho záda se proměnila v kus krvavého masa.

Nakonec jsem si zapálila cigaretu a sedla si vedle zohaveného těla. Byl nádherný. Plný bolesti a uvědomění, že udělal tak strašnou chybu. Po chvilce, když už jsem měla skoro vykouřeno, jsem chytla jeho ruku a cigaretu tipla o jeho dlaň. Zvedla jsem se, políbila jeho čelo a odcházela s pocitem vykonané pomsty.

Tolik krve... tolik bolesti... Jen jedno jeho přání... Umřít.